30 Cdo 2768/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce P. P., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) M. N., Městský soud v Praze, Praha 2, Spálená 2, 3) O. H., Obvodní soud pro Prahu 2, Praha 2, Francouzská 19, 4) R. W., Nejvyšší soud ČR, Brno, Burešova 20, 5) M. Š., Nejvyšší soud ČR, Brno, Burešova 20, 6) P. V., Nejvyšší soud ČR, Brno, Burešova 20, 7) Z. S., advokátovi, Praha 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 18, o 5,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 8/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2010, č. j. 62 Co 242/2010- 131, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť se „v dané cause jedná o rozhodnutí, které není v souladu se zákonem a dokazuje pouze provedení extrémně nespravedlivého procesu a tím porušení lidských práv žalobce.“ Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, a proto přípustnost dovolání proti němu směřující nelze zvažovat podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto usnesení nelze dovodit ani z § 238, § 238a či § 239 o. s. ř. Jelikož tedy dovolání není přípustné podle žádného ustanovení o. s. ř., dovolací soud jej jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2010 JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu