USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Pavlíkem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované I. S., pracovnici Ministerstva
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 313.000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 30/2016,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2017,
č. j. 11 Co 328/2017-64, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou zaplacení částky 313. 000 Kč za tvrzený neoprávněný
zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v pracovní činnosti žalované,
jako zaměstnankyně Ministerstva spravedlnosti. Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. září 2017, č. j. 11 Co 328/2017-64, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu
2 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 4. července 2017, č. j. 22 C
30/2016-59, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení
zástupce. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uplatňuje
zřejmě bezúspěšně právo, neboť žaloba směřuje proti pasivně nelegitimované
žalované. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by
byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické
vzdělání; současně opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 9. listopadu 2017, č. j. 22 C 30/2016-69, vyzval soud prvního
stupně žalobce, aby si ve lhůtě 10 dnů zvolil zástupce – advokáta a jeho
prostřednictvím podal dovolání s tím, že pokud dovolatel ve lhůtě 20 dnů od
doručení usnesení tuto podmínku nesplní, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu žalobce reagoval pouze další žádostí o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř.
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví
na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od
soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od
placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou
soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k
popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl
zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro
řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy,
je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu
známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez
dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby
dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů,
nejsou splněny předpoklady, když žalobce uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo s
ohledem na skutečnost, že žaloba směřuje vůči pasivně nelegitimované žalované. Závěr soudů obou stupňů je nepochybně správný a dovolací soud se s ním
ztotožňuje. Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel
nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1
věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání proti
usnesení Městského soudu v Praze 5. září 2017, č. j. 11 Co 328/2017-64,
zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí
o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.