USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1189/29, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 58/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 14 Co 177/2023-509, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 64 C 58/2022-419, vyloučil nárok žalobce uplatněný dne 17. 2. 2023 a 28. 3. 2023 proti žalované Městské části Praha 22, se sídlem Nové náměstí 1250/10, 104 00 Praha 114 a uplatněný proti žalovanému Společenství vlastníků domu XY, k samostatnému řízení proti každému ze dvou žalovaných, jelikož se ke společnému projednání s věcí sp. zn. 64 C 58/2022 nehodí.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 14 Co 177/2023-509, odvolání žalobce odmítl.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
5. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
6. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle § 218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle § 218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle § 211 o. s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3167/2015).
7. Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
8. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o
věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 4. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu