30 Cdo 283/2018-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce V. V. C., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.315.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 35/2017, o dovolání JUDr. Matouše Jíry, advokáta se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2017, č. j. 19 Co 358/2017-88, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání JUDr. Matouše Jíry, advokáta, a žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. listopadu 2017, č. j. 19 Co 358/2017-88, napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil, změnil jej v nákladovém výroku tak, že JUDr. Matouš Jíra, advokát, je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a dále rozhodl, že tentýž advokát je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované částku 300 Kč v téže pariční lhůtě. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal JUDr. Matouš Jíra, advokát (dále již „dovolatel“) dovolání, které je nutno – pokud směřuje proti výroku I. (jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení) - ve smyslu § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnout. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel nemá postavení účastníka řízení ani nedisponuje řádnou plnou mocí (oprávněním k zastupování žalobce) pro dovolací řízení (dovolatel se v řízení prokazoval písemnou plnou mocí, která nebyla podle svého obsahu omezena na konkrétní řízení, přičemž s ohledem na pochybnosti, zda žalobce – cizí státní příslušník – vskutku dovolateli udělil plnou moc, byl dovolatel již v řízení před soudem prvního stupně písemně marně vyzván k doložení plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele – žalobce). Odvolací soud ve shodě s obsahem procesního spisu tedy vycházel ze zjištění, že všechna podání učinil nikoliv žalobce zastoupený dovolatelem, nýbrž sám dovolatel nemající postavení účastníka ani zástupce v podáních dovolatele označovaného žalobce. Dovolání směřující proti nákladovým výrokům II. a III. usnesení odvolacího soudu není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Za této procesní situace tudíž Nejvyššímu soudu nezbylo, než z vyložených důvodů předmětné dovolání odmítnout. Nad rozsah odůvodnění Nejvyšší soud zdůrazňuje, že odvolací soud (výrokem I.) rozhodl zcela v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který např. v usnesení ze dne 20. května 2016, č. j. 30 Cdo 4986/2015 (in https://nsoud.cz) s odkazem na komentářovou literaturu vyložil, že není-li podpis na písemné plné moci v rozporu s § 28 odst. 4 o. s. ř. úředně ověřen, jde o nedostatek podmínky řízení týkající se plné moci (oprávnění k zastupování účastníka), který lze odstranit. Jestliže přes výzvu soudu není uvedený nedostatek plné moci (oprávnění k zastupování účastníka) odstraněn, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), bylo-li zahájeno podáním, které za účastníka učinil jeho údajný „zmocněnec“. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu