U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce
P. B., proti žalovanému J. Š., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 89/2011, o dovolání
žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č. j. 1 Co
74/2013-177, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se žalobou ze dne 9. listopadu 2011 domáhá proti žalovanému zaplacení
částky 2.500.000,- Kč za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. dubna 2013, č. j. 1 Co 74/2013-177,
podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále jen „soud
prvního stupně“) ze dne 31. října 2012, č.j. 50 C 89/2011-132, kterým soud
prvního stupně odňal žalobci částečné osvobození od soudních poplatků ve výši
50%, přiznané mu usnesením ze dne 3. dubna 2012, č.j. 50 C 89/2011-90. Stejně
jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oproti době předchozího rozhodnutí
došlo k výrazné změně majetkových poměrů žalobce, který je schopen, aniž by se
dostal do tíživé situace, hradit své potřeby. Navíc přihlédl k neúměrné výši
požadované satisfakce, které se žalobce domáhá za tvrzené lživé svědectví
žalovaného před orgány činnými v trestním řízení. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by
byl zastoupen advokátem, resp. aniž by doložil, že by sám měl právnické
vzdělání; znovu pak požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 16. prosince 2015, č.j. 50 C 89/2011-290, soud prvního stupně
vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolil právního zástupce – advokáta a
jeho prostřednictvím podal dovolání s poučením, že nebude-li v této lhůtě
předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší
soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu reagoval žalobce žádostí o
ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2013. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta
pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když dovolatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo
(srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se
domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv za tvrzené
lživé svědectví žalovaného před orgány činnými v trestním řízení (obdobně
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo
1699/2011); nadto i žalobou uplatněná částka náhrady nemajetkové újmy v
penězích by se v principu jevila jako neadekvátní. Za této situace proto
odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné
uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a
dovolací soud se s ním ztotožňuje. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního
stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2
o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.