Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 2875/2005

ze dne 2005-12-20
ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2875.2005.1

30 Cdo 2875/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci

žalobce J. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ministerstvu

zemědělství - Pozemkovému úřadu v Č. K., o obnovu správního řízení, vedené

u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 412/2002, o dovolání

žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.

listopadu 2002, č. j. 22 Co 2576/2002 - 43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 9. 8. 2002, č. j.

9 C 412/2001 - 19, zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o obnovu řízení

vedeného u Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Č. K. pod č. j.

PÚ 42632/99, s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena

k rozhodnutí Okresnímu úřadu - Pozemkovému úřadu v Č. K.,

a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne

12. 11. 2002, č. j. 22 Co 2576/2002 - 43, usnesení soudu prvního stupně

potvrdil

a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 18. 1. 2003 tzv. blanketní dovolání,

adresované Nejvyššímu soudu ČR, aniž při tomto úkonu byl zastoupen advokátem,

a v němž pouze označil účastníky řízení, věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání

směřuje, s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání učiněném

prostřednictvím soudem ustanovené zástupkyně dovozuje dovolatel přípustnost

dovolání z § ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odůvodňuje dovolání

nesprávným právním posouzením věci a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí

soudů obou stupňů zrušil a aby věc postoupil k dalšímu řízení věcně

příslušnému soudu.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání upozorňuje především na skutečnost, že

na základě usnesení soudu prvního stupně v dané věci rozhodl správní orgán dne

30. 1. 2003 ve smyslu ust. § 63 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o návrhu žalobce

na obnovu řízení tak, že byl zamítnut, a že odvolání žalobce proti tomuto

rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního

pozemkového úřadu ze dne 19. 3. 2003, č. j. 6239/03-7170/Mu. Dovolání proto

považuje

za nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání

vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k

tomu, že v průběhu dovolacího řízení ztratil původní žalovaný Okresní úřad Č.

K. - pozemkový úřad způsobilost být účastníkem řízení, soud prvního stupně

usnesením

ze dne 3. 8. 2005, č. j. 9 C 412/2002 - 69, v souladu s ust. § 107 odst. 1 o.

s. ř. rozhodl, že namísto Okresního úřadu - Pozemkového úřadu v Č. K. bude na

straně žalované pokračováno s Ministerstvem zemědělství - Pozemkovým úřadem v

Č. K. Dovolací soud proto v řízení jako se žalovaným nadále jednal s tímto

orgánem.

Podle ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců

od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním

stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných

náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu

a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být

provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací

návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o

tom,

v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,

může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato

lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této

podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce

(§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým

bylo o této žádosti rozhodnuto.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání.

Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 2, 3 o. s. ř. je třeba odstranit ty

vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu,

v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze

dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení

dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém

rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena

kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v

rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví

pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání

rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více

výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o

dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě

(vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen

obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené

rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst.

3 věta první

o. s. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo

z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání,

kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do

uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné

(prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně

odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k

opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v

řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je

nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43

odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.

V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce proti usnesení Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2002, č. j. 22 Co 2576/2002 - 43,

které mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 25. 11. 2002, podal tzv.

blanketní dovolání k poštovní přepravě dne 18. 1. 2003, aniž při tomto úkonu

byl zastoupen advokátem, a ani neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího

soudu napadá a jaké uplatňuje dovolací důvody. Soud prvního stupně jej proto

přípisem ze dne 13. 10. 2004, č. j. 9 C 412/2002 - 49 p. v., doručeným žalobci

do vlastních rukou dne 18. 10. 2004, vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů předložil

plnou moc advokáta nebo notáře, který jej bude

v řízení zastupovat a jímž musí být dovolání též sepsáno, a současně jej poučil

o tom, že nevyhoví-li této výzvě, bude dovolací řízení zastaveno. K žádosti

žalobce mu soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 11. 2004, č. j. 9 C

412/2002 - 55, přiznal v plném rozsahu osvobození o soudních poplatků v

dovolacím řízení a dále mu k ochraně jeho zájmů ustanovil zástupcem Mgr. L. Š.

advokátku; toto usnesení nabylo právní moci dne 21. 3. 2005. Poté byl žalobce

prostřednictvím své zástupně usnesením soudu prvního stupně ze dne

6. 4. 2005, č. j. 9 C 412/2002 - 58, vyzván k doplnění dovolání proti usnesení

odvolacího soudu ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení tak, aby z něj

bylo patrno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto usnesení napadá,

případně, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a

čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Současně byl žalobce poučen o tom,

že nebude-li vada dovolání ve stanovené lhůtě odstraněna, dovolací soud

dovolání (nesprávně uvedeno „odvolání“) odmítne (§ 43 o. s. ř.). Toto usnesení

bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 11. 4. 2005. Doplněné dovolání ze dne 4.

6. 2005 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 7. 6. 2005, ačkoliv poslední den

dvouměsíční lhůty k doplnění (odstranění vad) dovolání (§ 241b odst. 3 část

druhé věty za středníkem o. s. ř.) připadl na pondělí

23. 5. 2005 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat

jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.)

a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich

obsahového vymezení, i rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze

v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k

tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně

uplynula dnem

23. 5. 2005, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl

zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2

první věty o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ust. § 243b odst. 5,

věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na

náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné

náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2005

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu