USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 51/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, č. j. 21 Co 140/2018-241, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. 14 C 51/2007-168, zamítl žalobu na zaplacení částky 319 260 Kč a nárok na zaplacení částky 170 Kč za každý den od 22. 2. 2007 do 6. 2. 2014 (výrok I rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem nepřipustil rozšíření žaloby o částku ušlého zisku za dobu od 22. 2. 2007 do 19. 6. 2018, celkem o 703 120 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě, jíž se žalobce domáhal uvedených částek na základě tvrzení, že byl nezákonně omezen na své osobní svobodě jednak výkonem vazby a jednak i následným výkonem trestu odnětí svobody. Uvedená omezení byla podle žalobce v době po 1. 1. 2002 realizována v rozporu se zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 17. 12. 2018, č. j. 14 C 51/2007-264, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení spojený s návrhem na žalobcovo osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, k odvolání žalobce bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 21 Co 88/2019-271 (v právní moci od 9. 4. 2019). V návaznosti na to soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 14 C 51/2007-273, žalobce vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení takového usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích jeho nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o.
s. ř. a řízení zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu