Dovolání žalobkyně se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „dovolací soud“) usnesením ze dne 9. srpna 2017, sp. zn. 30 Cdo 2900/2017, odmítl dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 72 Co 414/2015-56, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2015, č. j. 25 C 126/2015-36, kterým žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dovolací soud v označeném rozhodnutí zdůraznil, že skutkové poměry daného případu umožňovaly odvolacímu soudu takto rozhodnout, neboť poměry dovolatelky nezakládaly podkladu pro její soudní poplatkovou liberaci. Za dané procesní situace je tudíž dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu, který s ohledem na zjištění, že žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh žalobkyně na ustanovení advokáta zamítl, ve smyslu § 237 o. s. ř. nepřípustné, neboť řešení právní otázky splnění předpokladů pro ustanovení zástupce žalobkyni ž řad advokátů je (bylo) konzumováno závěrem učiněným v předcházejícím (shora zreferovaném) rozhodnutí, jímž žalobkyni (pravomocně) nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Z vyložených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu