30 Cdo 2908/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v
právní věci žalobce J. R., zastoupeného
advokátkou, za účasti 1) České republiky - Ministerstva zemědělství ČR,
Zemědělské agentury a pozemkového úřadu ve Ž. n. S., 2) Města V. M., 3) S. a ú.
s. v. Ž. n. S., 4) Ř. s. a d. ČR, 5) P. f. ČR, a 6) České republiky - Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, odbor
Odloučené pracoviště Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Dr.
Drože 1686/26,
o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu
ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 1/2004, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2004, č. j. 21 Co 184/2004 - 50, t a k
t o :
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2004, č. j. 21 Co 184/2004 - 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 29. 12. 2003, doručenou soudu prvního stupně dne
5. 1. 2004, domáhal „zrušení rozhodnutí Okresního úřadu ve Ž. n. S. - Okresního
pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, v čl. 2, a vydání v
žalobě označených nemovitostí, které náležely k původní zemědělské usedlosti
ve L. čp. 5“ a které mu tímto rozhodnutím nebyly vydány.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 22. 6. 2004, č. j.
7 C 1/2004 - 9, „žalobu, aby žalobci byly vydány nemovitosti, a to stavba na
pozemku st. č. 8/1, stavba na pozemku st. č. 8/2, pozemky st. č. 8/1 a 8/2 p.
č. 4, 7, 72 a 74, zapsané u Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště
V. M.
a katastrální území L.“, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu
mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupkyně žalobce. Vycházel ze
zjištění, že opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu Ž. n. S. –
Okresního
pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, jehož přezkoumání se
žalobce domáhal v řízení vedením u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca
147/2002, byl usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 2002, č. j. 29 Ca 147/2002 -
20, odmítnut
pro opožděnost podle § 250p o. s. ř., neboť byl podán dne 31. 5. 2002, ačkoliv
napadené rozhodnutí žalobce převzal do vlastních rukou dne 25. 2. 1993. Dospěl
k závěru, že žaloba o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu je
podle § 247 odst. 2
o. s. ř. nepřípustná, neboť uplatněný opravný prostředek nebyl správním orgánem
projednán pro opožděnost; proto žalobu podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř.
[nesprávně uvedeno § 252g odst. 1 písm. c) o. s. ř.] odmítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j. 21 Co
184/2004 - 50, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž žaloba byla
odmítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a
vůči státu, potvrdil, ve výroku o odměně zástupkyni žalobce jej změnil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči
státu a o odměně zástupkyni žalobce za odvolací řízení. Vycházel ze skutkových
zjištění okresního soudu a z obsahu připojeného spisu tehdejšího Okresního
úřadu ve Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu vedeného pod sp. zn. PÚ 92/91,
dále zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2003, č. j.
2 A 429/2002 OL - 9, byl
pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnut návrh žalobce
na přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2002, č. j. 19 Ca
147/2002 - 20, neboť na danou věc se vztahuje úprava uvedená v části páté o. s.
ř. V odůvodnění rozhodnutí soud současně žalobce poučil o tom, že „do jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu ke Krajskému soudu v
Brně v rámci pořadu práva, tj. žalobu podanou u obecného soudu, nikoliv tedy u
soudu správního“. Z citovaného správního spisu dále vyplývá, že dne 4. 4. 2003
podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu podle části páté o. s. ř. ve
znění účinném od 1. 1. 2003, která byla usnesením tohoto soudu ze dne 25. 11.
2003, č. j. 29 Ca 130/2003 - 31, odmítnuta podle § 46 odst. 2 s. ř. s., a bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce se svým návrhem domáhal
přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci; žalobce byl současně poučen podle § 46 odst. 2
poslední věta s. ř. s., že do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení
může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Odvolací soud v
posuzované věci s poukazem na čl. XXV, bod 1. přechodných ustanovení k části
šesté zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s
přijetím soudního řádu správního, a na ustanovení § 82 odst. 3 o. s. ř. dospěl
k závěru, že bylo-li rozhodnutí správního orgánu, tj. rozhodnutí Okresního
úřadu ve Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ
92/91 - 6, žalobci doručeno v únoru 1993 a podal-li žalobce žalobu k soudu až
dne 4. 4. 2003 (§ 82 odst. 3 o. s. ř.), stalo se tak po uplynutí lhůty dvou
měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, proto považoval za
věcně správné, i když ust. § 247 odst. 1 o. s. ř. na danou věc nedopadá, neboť
řádné opravné prostředky uplatněné žalobcem nebyly projednány správním orgánem,
nýbrž soudem; žaloba proto měla být odmítnuta pro opožděnost podle § 250g odst.
1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. § 247 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., přičemž za otázku zásadního
právního významu považuje „výklad ustanovení s. ř. s. o běhu lhůt, jakož i
dopadu těchto ustanovení na podanou žalobu“.
Je přesvědčen o tom, že napadeným rozhodnutím došlo ke zkrácení jeho základních
lidských práv, a to zejména práva „každého, aby jeho záležitost byla
spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným
soudem zřízeným zákonem“, práva, „aby každému příslušné vnitrostátní soudy
poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím tato práva“, a dále bylo
porušeno právo, „že nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku jen na
základě zákona“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc
byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl o ní
podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003. Po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, (§ 240 odst. 1 o. s. ř.)
účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že je
v dané věci přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené
usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 46 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže a) soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci
již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a
tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a
nelze proto v řízení pokračovat, b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně, c)
návrh byl podán osobou
k tomu zjevně neoprávněnou, d) návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle
odstavce 2 tohoto ustanovení soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se
navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat
a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání
rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být
navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může
podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Podle článku XXV, bod 1., přechodných ustanovení k části šesté zákona č.
151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního
řádu správního, ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis
svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních
orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném k
31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté
tohoto zákona za podmínek jím stanovených.
Podle § 82 odst. 1 o. s. ř řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na
jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje na
návrh. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení odmítl-li žalobu (návrh na zahájení
řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního
soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v
občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu
řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení
řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu
došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
Z ust. § 82 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že procesní a hmotněprávní účinky
zahájení řízení v tomto případě nastávají ke dni, kdy došla soudu žaloba
pravomocně odmítnutá soudem, který rozhoduje věci správního soudnictví, ale jen
tehdy, podal-li žalobce (navrhovatel) žalobu (návrh na zahájení řízení) podle
občanského soudního řádu v téže věci do 1 měsíce od právní moci usnesení. V
případě, že žaloba (návrh na zahájení řízení) byla podána až po uplynutí
jednoměsíční lhůty uvedené v § 82 odst. 3 o. s. ř., řídí se určení dne zahájení
řízení ust. § 82 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců
od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Lhůta k podání žaloby určená v § 247 o. s. ř. je lhůtou stanovenou pro
uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem, u
soudu. Jde
o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději
posledního dne lhůty došla soudu. Rovněž jednoměsíční lhůta určená v ust. § 46
odst. 2 věta druhá s. ř. s. je lhůtou hmotněprávní, tedy lhůtou pro uplatnění
práva u soudu.
Podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. soud žalobu odmítne, byla-li podána
opožděně.
V posuzované věci z obsahu připojeného spisu bývalého Okresního úřadu Ž. n. S.
- Okresního pozemkového úřadu vedeného pod sp. zn. PÚ 92/91 vyplývá, že
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, č. j. 29 Ca 130/2003 -
31, byla podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítnuta žaloba ze dne 4. 4. 2003, neboť
soud dospěl k závěru, že žalobce se jí domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž
správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci;
žalobce byl současně poučen podle § 46 odst. 2 poslední věta s. ř. s., že do
jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu a ke kterému
věcně příslušnému soudu. Jestliže odvolací soud, aniž by v řízení bylo
zjištěno, kdy citované rozhodnutí nabylo právní moci, a zda žaloba (podaná v
dané věci dne 5. 1. 2004) došla soudu ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci citovaného usnesení, jímž žaloba byla odmítnuta, vycházel
při posouzení včasnosti podané žaloby (§ 247 odst. 1 o. s. ř., článek XXV, bod
1., přechodných ustanovení k části šesté zákona č. 151/2002 Sb.) z názoru, že
řízení bylo v této věci zahájeno ve smyslu ust. § 82 odst. 3 o. s. ř. dne 4. 4.
2003, tedy dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba, je jeho právní posouzení
věci nesprávné. Pokud by žaloba ze dne 5. 1. 2004 nebyla podána ve lhůtě
jednoho měsíce podle § 82 odst. 3
o. s .ř., neřídilo by se určení dne zahájení řízení tímto ustanovením, nýbrž
ust. § 82 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn; Nejvyšší soud je
proto zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3
věta první
o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu
i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu