U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem,
Ph.D., ve věci žalobce Ing. A. M., právně zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou,
advokátem v AK JUDr. Wieslaw Firla & JUDr. Melánie Pyszková, se sídlem v
Havířově, U Stromovky 1501/11, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 261/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. 39 Co 357/2013-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. 39 Co 357/2013-48, podle ustanovení
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.
s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve
smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí
odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání
dovolání nepostačuje obecné konstatování o splnění předpokladů přípustnosti
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké
(konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil,
která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem
vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve
přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS
3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na
www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13
potvrdil, že „[k] tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě
jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení
§ 241a odst. 2 o. s. ř.).“
Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že přípustnost podaného
dovolání je dána podle ustanovení § 237 o. s. ř., když závisí na vyřešení
otázky hmotného i procesního práva, se kterou se odvolací soud vypořádal
nesprávně a ve zřejmém rozporu se smyslem (platné) právní úpravy. Takovou
okolnost zakládající přípustnost dovolání však platný právní řád nezná. Ani z
dalšího textu dovolání přitom neplyne, kterou ze zákonných okolností
zakládajících přípustnost jmenovaných v ustanovení § 237 o. s. ř. má dovolatel
za splněnou.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání trpí
vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla odstraněna v
zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu