30 Cdo 2927/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. V., proti žalované České republice – České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 17/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2010, č.j. 1 Co 173/2010-208, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění: (§ 243c odst. 2 o.s.ř.)
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. června 2010, č.j. 23 C 17/2009-182, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) (výrok I.) a neustanovil mu (pro řízení) zástupce (z řad advokátů) ve smyslu ustanovení § 30 odst.1 věta první a odst. 2 o.s.ř. (výrok II.). K odvolání žalobce proti tomuto usnesení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. října 2010, č.j. 1 Co 173/2010-208, uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 27. prosince 2010 „odvolání“, které Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání. Dovolatel žádá, aby byly odstraněny vady řízení. Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř. V souzené věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení. Ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. však přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí neupravují, a tak ani nepředpokládají. Protože v tomto případě tedy není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací, s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu