Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 2964/2024

ze dne 2024-11-27
ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.2964.2024.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Navrátilova s. r. o., identifikační číslo osoby 03302113, se sídlem v Praze 1, Navrátilova 1632/6, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Vinařského fondu, identifikační číslo osoby 71233717, se sídlem v Brně, Veveří, Žerotínovo náměstí 449/3, zastoupeného JUDr. Janem Streličkou, advokátem, se sídlem v Brně, Veselá 163/12, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 16/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2023, č. j. 91 Co 323/2023-70, takto:

Dovolání se odmítá.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 7. 2023, č. j. 23 C 16/2023-39, kterým byl připuštěn vstup Vinařského fondu, IČO 71233717, se sídlem Brno-střed, Veveří, Žerotínovo náměstí 449/3, PSČ 601 82, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odvolací soud potvrzení usnesení soudu prvního stupně postavil na závěru, že Vinařský fond, jako vedlejší účastník na straně žalované, má právní zájem na výsledku tohoto řízení, neboť za situace, kdy by podané žalobě bylo vyhověno, by bylo bezprostředně dotčeno postavení Vinařského fondu, jejž lze zařadit mezi subjekty označené legislativní zkratkou úřední osoba ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. (za jimiž při výkonu zákonem či na základě zákona svěřené státní správy způsobenou škodu odpovídá stát), neboť na straně žalované vznikne ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. regresní nárok na úhradu soudem přiznané částky vůči Vinařskému fondu.

Tento závěr odvolacího

soudu dovolatelka v dovolání nenapadla, z čehož vyplývá, že ani pokud by dovolací soud shledal dovolání žalobkyně řádným (tedy splňujícím veškeré obsahové náležitosti podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) ohledně formulovaných (a obtížně srozumitelných) otázek (tj. otázky vedlejšího účastenství všech úředních osob v každém soudním řízení o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., otázky, zda by všechny soudy měly mít postavení vedlejšího účastníka v řízení před Evropským soudem pro lidská práva, otázky „bezplatné právní podpory“ u bývalých zaměstnanců organizačních složek, a otázky, zda je přípustné vedlejší účastenství Vinařského fondu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 14/2023), stejně by nemohly založit přípustnost dovolání podle § 237 o.

s. ř., neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Jen pro úplnost k formulaci dovolatelčiných otázek dovolací soud uvádí, že z dovoláním napadeného rozhodnutí, ani z žádného dovolatelem označeného rozhodnutí dovolacího soudu, nevyplývá, že by kdokoliv musel být vedlejším účastníkem.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení v označené věci končí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto o nich, včetně nákladů vedlejšího účastníka na straně žalované spojených s podáním vyjádření k dovolání žalobkyně, rozhodne nalézací soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2024

Mgr. Vít Bičák předseda senátu