30 Cdo 2980/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilých J., narozeného
27.10.1986, a V., narozeného 21.11.1987, K., zastoupených Okresním úřadem v K.,
dětí M. K., a R. K., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Karviné
pod sp. zn. 42 P 74/94, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 27. dubna 2000, č.j. 13 Co 280/2000-220, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce změnil
rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 14. prosince 1999, č.j. 42 P
74/94-168, jímž bylo zvýšeno výživné otce pro nezletilého J. od 1.9.1996 na
1.500,- Kč měsíčně a od 1.9.1998 na 3.000,- Kč měsíčně a pro nezletilého V. od
17.12.1995 na 1.000,- Kč měsíčně, od 1.9.1997 na 1.500,- Kč měsíčně a od
1.9.1999 na 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy každého prvního dne v měsíci k
rukám matky, dlužné výživné pro nezletilého J. za dobu od 1.9.1996 do
31.12.1999 v částce 44.000,- Kč a pro nezletilého V. za dobu od 17.12.1995 do
31.12.1999 v částce 29.696,80 Kč bylo otci uloženo zaplatit k rukám matky do
tří dnů ode dne doručení, s tím, že výživné, jež se stane splatným do doručení
rozsudku je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů ode dne doručení
rozsudku, a jímž bylo rozhodnuto, že "ostatní návrhy se zamítají", změnil tak,
že výživné otce se zvyšuje tak, že je povinen doplatit na zvýšeném výživném pro
nezletilého J. za dobu od 1.9.1996 do 30.4.2000 částku 43.112,- Kč a pro
nezletilého V. za dobu od 17.12.1995 do 30.4.2000 částku 31.385,- Kč do tří dnů
od doručení rozsudku k rukám matky a počínaje od 1.5.2000 nadále platit na
výživu nezletilého J. 3.000,- Kč a nezletilého V. rovněž 3.000,- Kč tak, že
částky zvýšeného výživného, dospělé od 1.5.2000 do konce měsíce, v němž dojde k
doručení rozsudku, jsou splatné do tří dnů od jeho doručení, další výživné pak
je splatné každého prvého dne v měsíci předem, vše k rukám matky.
Otec v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, jež
spatřuje v tom, že odvolací soud potvrdil aplikaci ustanovení § 85a zák. o
rodině užitou soudem prvního stupně, ačkoli v průběhu řízení bylo prokázáno, že
nemá příjmy z podnikatelské činnosti; v opačném případě by odvolací soud nemohl
na základě skutkových zjištění stanovit výživné ve výši, jež je naprosto
nepřiměřené jeho výdělkovým možnostem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky
soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Poukázal přitom na
to, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání.
Matka ve svém vyjádření navrhla zamítnutí dovolání pro nepřípustnost, protože
jde o rozhodnutí ve věci upravené zákonem o rodině, aniž by šlo o výjimku dle §
238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., přičemž přípustnost dovolání nemůže být založena
poučením, jež dovolací soud připojil na závěr rozsudku.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté,
hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský
soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím
odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po
řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne
se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního
řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky
předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc
projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v
ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu o zvýšení výživného pro nezletilé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně
změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení § 238
odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn;
to se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, s
výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo
pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo
nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených
zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky o zvýšení výživného pro nezletilé
děti (§ 85 a násl. zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve
smyslu ustanovení § 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než
že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval,
dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1, 2 písm. b/ o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu,
výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo
vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je
dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže
dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v ustanovení
§ 237 odst. 1 o.s.ř. výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud
přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však nevytýká a ani dovolací
soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad
přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§ 237 odst. 1 písm. a/,
g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na
zahájení řízení (písm. e/).
Přípustnost dovolání nemůže být založena ani poučením, jež odvolací soud
připojil na závěr písemného vyhotovení rozsudku: "Proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu lze za podmínek §§ 237-239 o.s.ř. podat dovolání k Nejvyššímu
soudu ČR, a to do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, prostřednictvím
soudu, který rozhodoval v prvním stupni". Toto poučení pouze obsahuje odkaz na
ta ustanovení občanského soudního řádu, která upravují režim dovolání a
upozorňuje na možnost podat dovolání při splnění zákonných předpokladů, které
však v daném případě, jak již bylo vyloženo, splněny nejsou.
Tvrzení dovolatele v dovolání, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání,
neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud by tak totiž musel učinit v e v ý r o k u
svého rozhodnutí (srov. § 239 odst. 1 věta prvá o.s.ř.), nehledě na to, že by
tak mohl učinit jen v případě potvrzujícího rozsudku, a krom toho nikoli ve
věci výživného pro nezletilé děti (§ 239 odst. 3 o.s.ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237
odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení § 238 ani § 239 o.s.ř.
proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho
důvodností, podle ustanovení § 243b odst. 4, věta první a § 218 odst. 1 písm.
c/ o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková