30 Cdo 2990/2023-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 237/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2022, č. j. 17 C 237/2017-113, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 13 Co 304/2022-120, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2022, č. j. 17 C 237/2017-113, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 13 Co 304/2022-120, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2022, č. j. 13 Co 304/2022-120, jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2022, č. j. 17 C 237/2017-113, kterým byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 26. 10. 2022, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
V části, která se týkala usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Potvrdil-li tedy odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně, není proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu