30 Cdo 303/2025-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobců a) T. B., b) M. Š. a c) M. S., zastoupených JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 78/2023, o dovolání žalobců a), b) a c) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2024, č. j. 13 Co 327/2024-130, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. 20 C 78/2023-115, odmítl odvolání žalobců ze dne 15. 5. 2024 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 1. 2024, č. j. 20 C 78/2023-106 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. 13 Co 327/2024-130, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Zaplacení částky 5 100 000 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců se tito po žalované domáhali jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2006 (dále jen „posuzované řízení“).
4. Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti oběma jeho výrokům, podali žalobci včasné dovolání. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Dovolání žalobců není přípustné v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, a to dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jak byli žalobci v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučeni, neboť v souladu s § 229 odst. 4 o. s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Stejně tak není přípustné dovolání žalobců ani v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku II usnesení soudu prvního stupně, a ve výroku II usnesení odvolacího soudu, a to dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 7. Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolatelům podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu