ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr.
Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona ve
věci žalobce Ing. P. R., právně zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D.,
advokátem v AK Novotný & Partners, s.r.o., se sídlem v Jičíně, Valdštějnovo
náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16,
o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 64/2012,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2013,
č.j. 19 Co 328/2013 - 96, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 21. 3. 2013, č.j. 29 C
64/2012-73, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku
500.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. od 1. 11. 2011 do
zaplacení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, č.j. 19 Co
328/2013-96, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konkrétně, že
dne 21. 8. 2011 unikala voda z bytu, který měl užívat žalobce se svojí matkou. Voda pronikala do dvou spodních bytů a přívod musel být zastaven. Odvolací soud
shledal, že policisté byli oprávněni vstoupit do bytu za účelem odvrácení
ohrožení veřejného pořádku, a to i za použití síly. Odvolací soud uzavřel, že
ani přítomností tzv. nezúčastněné osoby nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání
v bytě žalobce, a proto nelze policejní postup považovat za nesprávný. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož
přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních
otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu. Navíc některé otázky nebyly dosud v rozhodovací praxi
dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatel formuluje následující otázky:
1) Je odvolací soud povinen zopakovat provedené důkazy prvoinstančním
soudem, ke kterým prvoinstanční soud nepřihlédl při svém rozhodování a provést
doplnění skutkového stavu věci? 2) Je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, jestliže soud nezdůvodnil, proč
důkazní návrhy žalobce neprovedl a nepřihlédl ke skutkovým tvrzením a právní
argumentaci žalobce? 3) Je nesprávným úředním postupem organizační složky žalované jednání
policistů, kteří bez souhlasu žalobce nebo jeho matky a v jejich nepřítomnosti,
násilím otevřeli byt užívaný žalobcem a vstoupili do něj, aniž by existoval
některý z taxativních důvodů stanovených v ustanovení § 40 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb? 4) Byl takový postup policistů v souladu se zásadou subsidiarity a
přiměřenosti, aniž by se před tím policisté předtím pohledem skrze okna
přesvědčili, zda opravdu dochází k úniku vody? 5) Je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, když v odůvodnění
odvolací soud neuvedl, ze kterých konkrétních důkazů učinil svá skutková
zjištění? 6) Je nesprávným úředním postupem jednání policistů, kteří umožnili
vstup do bytu neoprávněné osobě, která nebyla osobou nezúčastněnou podle zákona? Dovolatel následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky a uvádí
procesní pochybení soudů obou stupňů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud
napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobnímu návrhu žalobce se zcela vyhovuje. Žalovaná podala k dovolání žalobce vyjádření, ve kterém uvedla, že z její
strany nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu, dále jen „o. s.
ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1.1. 2013, a to s ohledem na ustanovení § 243f odst. 2
o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení
jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z dovolatelem položených otázek je zřejmé, že jádrem dovolání je výklad
ustanovení § 40 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii, a jeho následný vztah k
nesprávnému úřednímu postupu podle zák. č. 82/1998, o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Protože se jednalo o otázku, jejíž
vyřešení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující a protože tato otázka
dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, je dovolání
žalobce přípustné, není však opodstatněné. Podle ustanovení § 40 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii, je
policista oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru
nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy,
jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo
zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a
bezpečnosti. Podle ustanovení § 40 odst. 3 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii, je
policista oprávněn za účelem vstupu na místo uvedené v odstavci 1 toto místo
otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v případě nutnosti i za
použití síly. Podle ustanovení § 40 odst. 4 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii, je
policista povinen při vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a při
následných úkonech zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit,
hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života anebo
zdraví nezúčastněné osoby. Ustanovení § 40 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii, však nezpůsobuje v
soudní praxi žádné výkladové problémy a je zcela jasné, že toto ustanovení
dopadá právě na zásahy vztahující se i na tzv. havarijní situace, kdy je
rychlým zákrokem potřeba předejít ohrožení života a zdraví a vzniku škod
(srov., mimo jiné, Vangeli, B.: Zákon o Policii České republiky. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, 155 – 163). Navíc otázky, tak jak je dovolatel ve svém podání definoval (otázky č.
3, 4 a
6), nemůžou založit přípustnost dovolání, když odpovědi na ně vyplývají přímo z
ustanovení zákona, kde je explicitně uvedeno, že policisté mohou vstoupit do
obydlí bez souhlasu majitele, za požití násilí, přičemž má povinnost zajistit
při vstupu přítomnost nezúčastněné osoby. V případě dovolatele zde existoval i
důvod k takovému zásahu, když soudy dovodily, že tekoucí voda z bytu dovolatele
ohrožovala veřejný pořádek. Pokud dovolatel tyto závěry soudů považuje za
nesmyslné, je třeba podotknout, že samotného spisu vyplývá, že po zjištění
úniku vody byl hlavní přívod vody v domě uzavřen a znovu byl otevřen jen za
účelem zjištění místa, kde přesně k úniku vody dochází a toto místo bylo
následně zajištěno proti tomuto úniku. Policisté jsou navíc v takovém případě
povinni postupovat přiměřeně (srov. ustanovení § 11 zák. č. 273/2008 Sb.,
zákona o policii), přičemž princip subsidiarity a přiměřenosti zde byl
zachován, když se policisté nejprve snažili žalobce telefonicky zastihnout, aby
došlo k otevření bytu bez pomoci násilí. Konečně, je třeba zdůraznit, že jako
opatření zabraňující nezákonným zásahům do domovní svobody jsou povinni
policisté zajistit i přítomnost nezúčastněné osoby, a proto přítomnost souseda
při zásahu policistů byla plně v souladu s ustanovením § 40 odst. 4 zák. č. 273/2008 Sb., zákona o policii. Soudy tak došly na základě skutkových zjištění k závěru, že zde byl stav
ohrožující pořádek a policisté tak byli oprávněni k takovému postupu, a proto
nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ze strany zaměstnanců žalované. Takové závěry jsou plně v souladu s ustanovením § 40 zák. č. 273/2008 Sb.,
zákona o policii, a proto výše uvedené otázky č. 3, 4 a 6 nejsou s to založit
přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Ani otázkami uvedenými pod č. 1, 2 a 5 se dovolateli nepodařilo zpochybnit
správnost závěrů odvolacího soudu. Namítá-li, že odvolací soud neprováděl žádné
dokazování a ani nezopakoval důkazy, k nimž soud prvního stupně nepřihlédl, pak
pomíjí, že tato povinnost stíhá odvolací soud ve smyslu ustanovení § 213 odst. 3 o.s.ř. tehdy, hodlal-li by z nich učinit vlastní skutková zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2012). Odvolací
soud však ohledně postupu zasahujících policistů a přítomné osoby p. Z. zcela
vycházel ze zjištění soudu prvního stupně a v odůvodnění rozsudku se rovněž
vypořádal s námitkami žalobce o neprovedení dalších důkazů, které měly svědčit
o žalobcově vztahu k bytu, na nichž však odvolací soud potvrzující rozhodnutí
nezaložil. Rovněž námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku není důvodná,
neboť odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá závěrům vyjádřeným v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
100/2013, kde Nejvyšší soud mimo
jiné vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není
přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom,
aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I
když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho
odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky
odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům
na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné
nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv
dovolatele. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu