USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Krajskému soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218, 3) A. B., 4) M. N. a 5) J. H., jako soudcům Krajského soudu v Hradci Králové, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 133/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2017, č. j. 19 Co 223/2017-26, t a k t o:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 C 133/2017–37, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 9. 7. 2018, č. j. 19 Co 152/2018-46.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání. Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 9.
10. 2017, č. j. 10 C 133/2017-29, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nové výzvy po pravomocném zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů nebylo třeba, neboť žalobce jako osoba, která podává mimořádné množství žalob a opravných prostředků včetně dovolání, si uvedených následků musí být vědom (k aprobaci takového postupu v rámci řízení o ústavní stížnosti srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 3981/17). Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D., LL.M. předseda senátu