USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobkyně a) E. K., nar. XY, bytem v XY, žalobce b) J. O., nar. XY, bytem v XY, a žalobkyně c) J. C., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 276/2014, o dovolání žalobkyň a) a c) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018, č. j. 14 Co 474/2017-216, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a c) a žalovanou (výrok I usnesení odvolacího soudu), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyněmi a) a c) a žalovanou (výrok II usnesení odvolacího soudu) a ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Proti výroku I usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně a) a c) včasné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 25. 3. 2018 vznikla žalobkyním a) a c) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 27. 9. 2019, č. j. 30 Cdo 3145/2019-308, vyzval žalobkyně a) a c) k zaplacení soudního poplatku a současně je poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Žalobkyně soudní poplatek neuhradily, avšak požádaly o osvobození od soudních poplatků a o bezplatné ustanovení právního zástupce.
Soudy nižších stupňů již v minulosti konstatovaly, že u žalobkyň a) a c) nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 30 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř., pročež jim ani nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2017, č. j. 15 C 276/2014-181, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, č. j. 14 Co 206/2017-188) a přímo ve vztahu k dovolacímu řízení byl tento závěr potvrzen usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2019, č. j. 15 C 276/2014-292.
Nejvyšší soud proto nepřihlédl k žádosti žalobkyň a) a c) o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení (a o ustanovení právního zástupce), neboť soudy jejich poměry za účelem zvážení, zda splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily ve výše uvedených rozhodnutích a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jejich žádosti bylo pouze formální. Protože žalobkyně a) a c) nezaplatily soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byly vyzvány usnesením Nejvyššího soudu, dovolací soud řízení o dovolání
žalobkyň proti napadenému usnesení podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu