30 Cdo 3169/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v
právní věci žalobkyně M. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K.,
zemřelému,
o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 11C 5/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne
27. dubna 2007, č.j. 1 Co 95/2007-95, takto :
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud poukázal především na skutečnost, že z obsahu spisu
vyplývá, že žalovaný v průběhu řízení o žalobě na ochranu osobnosti, v níž
žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (podle § 13 odst. 2
občanského zákoníku –dále jen „o.z.“), dne 10. února 2007 zemřel a ztratil tak
způsobilost být účastníkem řízení. Zabýval se pak otázkou, zda ve smyslu
ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. (odvolací soud se zde správně neztotožnil se
soudem prvního stupně, pokud aplikoval zmíněný § 104 odst. 1 o.s.ř.) umožňuje
pokračovat v řízení či nikoliv. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v
řízení pokračovat nelze, neboť jde o případ, kdy hmotněprávní povinnost
vyplývající z ustanovení § 13 o.z. je osobně spjata s osobou, která se
neoprávněného zásahu do osobnostních práv fyzické osoby dopustila. Tato
povinnost má osobní charakter, a proto smrtí osoby (která se zásahu dopustila)
zaniká. K námitce žalobkyně připomněl, že ustanovení § 15 o.z. neupravuje
procesní nástupnictví po původci neoprávněného, ale originální právo v něm
vyjmenovaných osob na uplatnění práva na posmrtnou ochranu osobnosti zemřelé
fyzické osoby. Řízení proto bylo správně zastaveno ( 107 odst. 5 o.s.ř.).
Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalobkyně dne
5. června 2007 a týž den nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 10. července 2007 včasné
dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Jako důvod dovolání uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci
a odkazuje tak na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř.
Dovolatelka poukazuje na skutečnost, že žalovaný zavinil
tragickou dopravní nehodu, při níž žalobkyně a její dcera přišly o manžela a
otce, jakož i o syna a bratra. Ač žalovaný v průběhu řízení zemřel, má
dovolatelka za to, že názor, že povinnost poskytnout zadostiučinění podle § 13
o.z. zaniká smrtí „škůdce“, není správný
a odporuje občanskému zákoníku. Jestliže ustanovení § 15 o.z. upravuje právo
tam uvedených osob uplatňovat právo na ochranu osobnosti zemřelé fyzické osoby,
musí platit, že zemře-li ten, kdo osobnostní vztahy porušil, náhradu
nemajetkové újmy lze vymoci na jeho blízkých - dědicích. Navrhla proto, aby
Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně
zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se tak ve
lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Přihlédl k tomu, že je
charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a
odst. 1 o.s.ř.
Pokud se týče otázky přípustnosti dovolání, pak je založena podle
ustanovení
§ 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (neuplatní se proto dovolatelkou v této
souvislosti zmiňované ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu v
souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že je
správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti
dovolacího soudu podaným dovoláním. Je tak vázán nejen rozsahem dovolacího
návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání
přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i
tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu zjištěny
nebyly.
Podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení
pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li
manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo
o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v
řízení pokračovalo; bylo-li již rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.
Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných
zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto
zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (§ 13 odst. 1 o.z.). Pokud
by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že
byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve
společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích
(§ 13 odst. 2 o.z.).
Dovolací soud se plně ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, pokud v
rámci posouzení podle ustanovení § 107 o.s.ř. dovodil, že povinnost poskytnout
zadostiučinění podle ustanovení § 13 o.z. je osobně spjata s osobou, která se
neoprávněného zásahu do osobnostních práv fyzické osoby dopustila, takže má
osobní charakter a proto zaniká smrtí takové osoby (obdobně lze srovnat např.
rozhodnutí uveřejněné v Právních rozhledech 10/1995 na str. 420). V rozhodovací
praxi soudů pak jde o ustálený a pochybnosti nevzbuzující názor. Ostatně
samotná argumentace dovolatelky odkazující na ustanovení § 15 o.z. je
nepřípadná, což správně vysvětlil v napadeném rozhodnutí již odvolací soud. Je
proto třeba uzavřít, že nutným následkem zjištění úmrtí žalovaného bylo
zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř.
Protože je tedy zřejmé, že důvodům dovolání nelze přisvědčit, je třeba
dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu pokládat za správné. Proto bylo
dovolání zamítnuto (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §
243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1
o.s.ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu