U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.
ve věci žalobce O. Č., zastoupeného, JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se
sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 100.000,-
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 23 C 12/2007, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011, č. j. 23 Co
170/2009 – 101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Odvolací soud svým původním rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. 23 Co 170/2009
– 72, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena
povinnost zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok III.). Tento rozsudek byl k dovolání žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 30 Cdo 4479/2009-89, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Odvolací soud jsa vázán právním názorem soudu dovolacího rozhodl v záhlaví
uvedeným rozsudkem tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu, jíž
se žalobce domáhal na žalované zaplacení 30.000,- Kč, zamítl. Odvolací soud v
tomto rozsudku poskytl účastníkům poučení, že „proti tomuto rozsudku je
dovolání přípustné a lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí
odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Obvodního soudu
pro Prahu 2“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2011, č. j. 23
Co 170/2009 – 101, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. 7. 2011,
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz
čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §
241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jimž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož v daném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém
plnění ve výši 30.000,- Kč, nemůže být dovolání přípustné. Je ovšem nutno
poznamenat, že dovolatel se v daném případě řídil nesprávným poučením
odvolacího soudu o možnosti přípustnosti dovolání. Nicméně nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání
nezakládá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo
10/2003, publikované v Soudní judikatuře jako SJ 118/2003, číslo sešitu 7/2003,
veřejnosti dostupné též na internetových stránkách Nejvyššího soudu,
www.nsoud.cz). Proto dovolací soud v daném případě postupoval podle § 243b odst. 5 a § 218
písm. c) o. s. ř. a dovolání žalobce odmítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že
žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a
žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Dovolací soud nicméně vzhledem k výše vyloženému postupu odvolacího soudu
považuje za potřebné upozornit na závěry obsažené ve výše citovaném usnesení
Nejvyššího soudu: „Jestliže dovolatel podal dovolání jen proto, že jej odvolací
soud nesprávně poučil, že dovolání je – nebo za podmínek popsaných v poučení
může být – přípustné, může případnou úhradu nákladů, jež mu v důsledku
nesprávného postupu odvolacího soudu vznikly, vymáhat podle zákona č. 82/1998
Sb., ve znění pozdějších předpisů.“
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.