30 Cdo 324/2025-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 13 365 000 Kč a umožnění eutanazie, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 200/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 20 Co 343/2024-119, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 7. 2023, č. j. 24 C 200/2021-113, zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 25. 6. 2024 podané zdejšímu soudu dne 8. 7. 2024 (výrok I), zastavil řízení o dovolání žalobce ze dne 10. 4. 2024 podané zdejšímu soudu dne 15. 4. 2024 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 20 Co 81/2024-104 (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání žalobce ze dne 10. 4. 2024 podaného zdejšímu soudu dne 15. 4. 2024 (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 4. 11. 2024 (č. l. 121) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 24 C 200/2021-123, vyzval žalobce, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání s tím, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Přípisem ze dne 29. 11. 2024 (č. l. 125) podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků v této věci.
O žádosti o osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně nerozhodoval a předložil věc k posouzení Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o.
s. ř. a řízení zastavil. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných.
Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu.
Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř.
nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2025
JUDr. Pavel Simon předseda senátu