30 Cdo 3281/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) Z. I., a b) V. I., proti žalované O. V., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 31/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2007, č.j. 1 Co 83/2007-52, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. února 2007, č.j. 24 C 31/2003-44, žalobu v označené věci odmítl (výrok I.) a současně každému z žalobců uložil povinnost nahradit náklady řízení žalované (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. dubna 2007, č.j. 1 Co 83/2007-52, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním žalobců napadené části,
t.j. ve výrocích II. a III. o nákladech řízení potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 22. června 2007 a téhož dne nabylo právní moci.
Dne 23. července 2007 uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláním oba žalobci. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) se pak nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle § 238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.), přičemž ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně.
Podle § 238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n o.s.ř.) a v § 338za odst. 2 o.s.ř., přičemž ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. platí obdobně.
Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.).
Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b o.s.ř.) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d o.s.ř.).
Z těchto ustanovení vyplývá, že žádné z nich nedopadá na případ dotčeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně
o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. V tomto případě nejde
o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 o.s.ř., neboť jde
o usnesení výlučně procesního charakteru. Současně nejsou naplněny ani předpoklady přípustnosti dovolání vyplývající z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.
Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto, avšak žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu