U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce S. M., zastoupeného advokátem, proti žalované JUDr. A. P., státní zástupkyni, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 23 C 48/1997, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2009, č.j. 1 Co 9/2009-128, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podáním ze dne 26. května 1997 doručeným Krajskému soudu v Ostravě se žalobce domáhal ochrany osobnosti a požadoval přisouzení „finančního odškodnění jako nemajetkové újmy a uhrazení finanční škody, jejíž výše bude stanovena
před soudem“.
Usnesením ze dne 7. července 2008. č.j. 23 C 48/1997-97, Krajský soud v Ostravě nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. září 2008, č.j. 1 Co 249/2008-116, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Krajský soud v Ostravě pak usnesením ze dne 18. listopadu 2008, č.j.
23 C 48/1997-120, žalobu ze dne 26. května 1997 podle § 43 odst. 2 o.s.ř.
odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2009, č.j. 1 Co 9/2009-128, usnesení Krajského soudu v Ostravě podle § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukázal mimo jiné na to, že žalobce byl vyzván usnesením (soudu prvního stupně) ze dne 14. listopadu 2000, č.j. 23 C 48/97-39, k odstranění vad žaloby do deseti dnů od doručení rozhodnutí s poučením, jak má být oprava provedena, a o možných procesních následcích
pro případ nevyhovění této výzvě. Odvolací soud pak vyšel ze zjištění, že žalobce vady návrhu (ani po té) neodstranil a pro tento nedostatek není možno v řízení pokračovat.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 13. února 2009 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 13. února 2009 dovolání, které doplnil jeho zástupce, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, podáním ze dne 18. května 2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení
§ 239 odst. 3 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., když má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že mu bylo v daném řízení odňato právo jednat před soudem, že soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky a neprovedl dokazování. Domnívá se také, že již od počátku řízení mu měl být na jeho opakované žádosti ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) poté usnesení Vrchního soudu v Olomouci přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovéto vady ze spisu zjištěny nebyly.
Podle ustanovení § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna.
O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Jak již bylo uvedeno, v daném řízení nebylo vyhověno žádosti žalobce
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce žalobci z řad advokátů. Žalobce pak nevyhověl výzvě soudu, aby žalobu podanou v této věci opravil, resp. doplnil tak, aby byla projednatelná. S ohledem na obsah dovolání, jímž je dovolací soud vázán, je nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. odvolací soud nemusel v této věci nařizovat jednání, takže žalobce v tomto smyslu nebyl zkrácen na svých procesních právech. Otázka žalobcem tvrzených údajných průtahů v řízení se pak nemohla promítnout ve vlastní správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že v daném případě nebyly z hlediska obsahu dovolání naplněny dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., když v tomto řízení žalobci jejich náhrada nepřísluší a žalované v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu