30 Cdo 3411/2020-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce D. P., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 225 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 157/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, č. j. 23 Co 416/2019-139, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se návrhem ze dne 10. 10. 2019 domáhal vrácení soudního poplatku za dovolání, jež podal dne 1. 8. 2019 proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 23 Co 179/2019-97. K zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč za uvedené dovolání byl žalobce vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2019, č. j. 19 C 157/2018-123. Ve stanovené lhůtě žalobce k výzvě soudu uhradil soudní poplatek za dovolání v plné výši, a to dne 10. 9. 2019 (č. l. 124).
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 11. 2019, č. j. 19 C 157/2018-133, zamítl návrh žalobce ze dne 10. 10. 2019 na vrácení soudního poplatku za dovolání.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 16. 12. 2019, č. j. 23 Co 416/2019-139, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním ze dne 8. 1. 2020 (č. l. 142), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 238a o. s. ř., což činí dovolání nepřípustným. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl zabývat ani případnými vadami řízení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu