30 Cdo 3421/2020-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci
žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody,
zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 777 100 Kč, vedené
u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 62/2019, o dovolání žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne
24. 9. 2020, č. j. 27 Co 256/2020-66, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací
napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích jako soudu
prvního stupně ze dne 7. 9. 2020, č. j. 9 C 62/2019-59, kterým soud zastavil
řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích ze dne 3. 10. 2019, č. j. 27 Co 286/2019-27, a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení (výrok I usnesení odvolacího
soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 26. 10. 2020 včasné dovolání
(č. l. 69), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má
sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce v této věci již dříve požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně
ze dne 27. 11. 2019, č. j. 9 C 62/2019-36, tak, že se žalobci neustanovuje
zástupce pro dovolací řízení, přičemž odvolací soud toto usnesení potvrdil
usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. 18 Co 6/2020-42. Uvedené usnesení nabylo
právní moci dne 5. 3. 2020.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.
II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle
ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí
o. s. ř., a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto
dovolacím řízení řádně vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství
jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl
již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy
nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne
24. 10. 2019, č. j. 9 C 62/2019-33, které bylo žalobci řádně doručeno dne 30.
10. 2019.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu