U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. V., proti žalovaným 1) Vrchnímu soudu v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 609/1, 2) Nejvyššímu soudu, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, 3) Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 4) Výboru pro lidská práva, 5) ministryni Prof. JUDr. H. V., CSc., 6) ministru Mgr. J. D., o odškodnění a zadostiučinění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 5/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2015, č. j. 8 Co 228/2015-319, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením potvrdil Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2015, č. j. 22 C 5/96-306, kterým byla odmítnuta žaloba o náhradu škody ze dne 19. 1. 2015. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením ze dne 6. 5. 2016, č. j. 22 C 5/96-329 (349), řádně doručeným žalobci dne 6. 6. 2016, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě třiceti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu