30 Cdo 3487/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce S. M., proti žalované B. O., o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 43/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2010, č.j. 1 Co 98/2010-71, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst.2 o. s. ř.) :
Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě, jako soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl návrh žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost (v níž se o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů žádá) nesměřují proti rozhodnutí ve věci samé, nýbrž směřují proti „usnesení vrchního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o obnově řízení a pro zmatečnost podané proti usnesení vrchního soudu, kterým bylo (dříve) potvrzeno usnesení krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě o obnově řízení a pro zmatečnost“.
Soudy obou stupňů posoudily žaloby jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Proti tomuto usnesení podal žalobce rukou psané dovolání, z něhož lze usuzovat, že přípustnost dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovozuje z ust. § 238a odst.1 písm.b) o. s. ř., § 238 odst.1 písm.a) o. s. ř. a dovolací důvody podle § 241a odst.2 písm. a),b) o. s. ř. spatřuje v tom, že postupem soudu mu byla odepřena práva na „soudní proces“ a soudní ochranu, právo jednat před soudem, být zastoupen advokátem, dochází k porušování jeho Listinou základních práv a svobod zajištěných práv.
Dále soudu vytýká, že dosud nebyli předvoláni účastníci a v řízení tak dochází k průtahům, podle obsahu dovolání uplatňuje i námitku podjatosti proti předsedovi odvolacího senátu s pouhým poukazem na ust. §14 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. Žalobce požádal o ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Z dovolání je dále zřejmé, kdo je činí, proti kterému rozhodnutí směřuje, je podepsáno a datováno. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.
7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, a proto přípustnost dovolání proti němu směřující nelze zvažovat podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto usnesení nelze dovodit ani z § 238, § 238a či § 239 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4.9.2003, sp.zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
Jelikož tedy dovolání není přípustné podle žádného ustanovení o. s. ř., dovolací soud jej jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž by se mohl zabývat námitkou podjatosti soudce (§ 242 odst.3 o.s.ř.), a aniž by bylo třeba žalobce vyzývat k zvolení si zástupce z řad advokátů (§ 241b odst.2 věta za středníkem o.s.ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s tím, že žalované, která by měla podle § 243b odst. 5 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř.