30 Cdo 35/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobců a) V. H. a b) H. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částek 408.889,15 Kč s příslušenstvím a 260.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 40/2010, o dovolání Mgr. Vladimíra Braška, bytem v Praze 1, Královodvorská 1085/12 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2012, č. j. 13 Co 592/2011-71 , takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem částečně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2011, č. j. 20 C 40/2010-49, tak, že zavázal žalovanou zaplatit každému ze žalobců částku 9.205,- Kč, potvrdil jej v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně částky 408.889,15 Kč s příslušenstvím a 241.590,- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku podal dovolání původní zástupce žalobců Mgr. Vladimír Braško a to výslovně svým jménem (v dovolání podepsán „jako dovolatel“), neboť podle jím předložené smlouvy ze dne 23. 8. 2012 na něj žalobci převedli pohledávku ve výši 349.782,- Kč, kterou se domáhají v této věci z titulu nemajetkové újmy po žalované zaplatit.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) dále též jen „o. s. ř“.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věta první o. s. ř. může podat dovolání účastník do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Protože dovolání podal Mgr. Braško svým jménem a nikoliv v zastoupení žalobců jejich jménem, dovolání nebylo podáno účastníkem řízení. Doložení smlouvy o postoupení pohledávky, kterou byla postoupena jen pohledávka z titulu náhrady nemajetkové újmy, nemůže samo o sobě založit účastenství v řízení. Pokud v průběhu řízení dojde k přechodu či převodu práva či povinnosti, o něž v řízení jde, mohli žalobci navrhnout, aby nabyvatel práva či povinnosti vstoupil do řízení na místo původního účastníka (§ 107a odst. 1 o. s. ř.). Tuto možnost však měli žalobci pouze do napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože v dovolacím řízení o procesním nástupnictví podle citovaného ustanovení již rozhodnout nelze (§ 243c odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.). Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání podala osoba k tomu neoprávněná a dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1, § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která by měla na náhradu svých nákladů právo, podle obsahu spisu v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. ledna 2013
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu