30 Cdo 3549/2017-55
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 294/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, č. j. 29 Co 91/2015-16, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 4. 2015, č. j. 14 C 294/2014-12, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se závěry osudu prvního stupně a zároveň uvedl, že soud prvního stupně správně vyložil zákonné podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů, nadto žalobce v odvolání nevznesl žádné konkrétní námitky k tomu, jakým způsobem hodnotil soud prvního stupně osobní a majetkové poměry žalobce. Odvolací tvrzení žalobce jsou rovněž pouhým povšechným odkazem na procesní normu a jsou z hlediska odvolacího přezkumu bez procesního významu. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 14 C 294/2014-41, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní- li tak do 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu však žalobce nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. srpna 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu