U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, a JUDr. Pavla Vrchy ve věci
žalobce Mgr. G. Š., zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v
Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalované České republice - Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky
360.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.
26 C 298/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 26. října 2012, č.j. 14 Co 327/2012-88, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na
náhradu nákladů dovolacího řízení žalobci částku 10.986,80 Kč k rukám jeho
zástupce JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. 26 C
298/2011-52, uložil žalované zaplatit žalobci částku 192.000,- Kč s
příslušenstvím, přičemž pokud se žalobce domáhal vyšší částky a konkrétního
příslušenství, žalobu v tomto rozsahu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2012, č.j. 14 Co 327/2012-88,
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl ještě co do částky
96.000,- Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil v pozměněném znění. Rozhodnutí
odvolacího soudu bylo doručeno žalované dne 27. března 2013. Proti výrokům I. III. a IV. usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 28. května (dodáním do datové schránky soudu) dovolání, k němuž se prostřednictvím
svého právního zástupce vyjádřil žalobce, který upozornil, že dovolání bylo
podáno opožděně a navrhl, aby je dovolací soud z tohoto důvodu odmítl, popř. zamítl jako nedůvodné. Dovolání bylo podáno opožděně. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění
tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012. Podle ustanovení § 240 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastník
může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u
soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno
opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována,
bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu, a ve
věcech dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který
byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví
(odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po
uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením
soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k
dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o
tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení
(odst. 3). Podle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let
se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo
ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem
měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí
uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek lhůty. Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenka u č. l. 96), napadené rozhodnutí
odvolacího soudu bylo doručeno žalované dne 27. března 2013. Z uvedeného
vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 27. května 2013. Bylo-li dovolání podáno až dne 28. května 2013 (viz l.č. 97). stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Se zřetelem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10
o.s.ř.) dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 3 a § 218a o.s.ř. jako
opožděné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o.s.ř. V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením
advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. s účinností od 7. května 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif). K tomu srovnej více rozsudek
Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5
vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání
vyjádření k dovolání) 8.780,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden
úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21% DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. Žalobce tedy má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10.986,80
Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.