30 Cdo 3635/2022-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila
a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci
žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu
škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 246/2019, o
dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 1. 2022,
č. j. 12 C 246/2019-68, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5.
2022, č. j. 68 Co 145, 146/2022-77, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
3. 1. 2022, č. j. 12 C 246/2019-68, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022,
č. j. 68 Co 145, 146/2022-77, se odmítá.
Usnesením identifikovaným v záhlaví Městský soud v Praze jako soud odvolací ve
výroku I potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního
stupně ze dne 18. 10. 2021, č. j. 12 C 246/2019-59 (kterým bylo rozhodnuto o
tom, že řízení o žádosti žalobce ze dne 27. 7. 2021, jímž požádal o osvobození
od soudních poplatků, se zastavuje), a ve výroku II potvrdil usnesení soudu
prvního stupně ze dne 3. 1. 2022, č. j. 12 C 246/2019-68, kterým bylo
rozhodnuto jednak o tom, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních
poplatků pro dovolací řízení (výrok I usnesení soudu prvního stupně), a jednak
o tom, že návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení se zamítá (výrok II usnesení soudu prvního stupně).
Usnesení odvolacího soudu, tak jako i usnesení soudu prvního stupně ze dne 3.
1. 2022, č. j. 12 C 246/2019-68, napadl žalobce dovoláním ze dne 22. 8. 2022,
které Nejvyšší soud projednal, resp. rozhodl o něm, podle § 243c odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není přípustné dovolání proti usnesením,
kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o
povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
Z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle
ustanovení § 201 o. s. ř. je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu
prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost
soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a
nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky
řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném
dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního
stupně ze dne 3. 1. 2022, č. j. 12 C 246/2019-68, podle § 243b a § 104 odst. 1
o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn.
29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Dovolání proti usnesení soudu odvolacího pak není objektivně přípustné podle
výše citovaného § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř., a proto je dovolací soud
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V tomto případě pak nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení
žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním
napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci
samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikované pod číslem 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu