30 Cdo 3640/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení částky 130 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 273/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016, č. j. 11 Co 103/2016-14, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Předmětem řízení je zaplacení částky 130 000 000 Kč s příslušenstvím jako
náhrady imateriální a materiální újmy za nesprávný úřední postup orgánů České
republiky.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2016, č. j. 11 Co 103/2016-14,
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na
ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Odvolací soud se ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a tedy mu není možné ustanovit zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení, protože věrohodným způsobem neprokázal, že by jeho majetkové a
sociální poměry byly na takové úrovni, která by odůvodňovala osvobození od
soudních poplatků. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že žalobce je
vlastníkem řady nemovitostí a že žalobci byla pravomocným rozsudkem přiznána
částka ve výši 242 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud rovněž poukázal, že
žalobce v produktivním věku nepracoval, o zaměstnání aktivně neusiloval, v
důsledku čehož nyní nepobírá starobní důchod.
Odvolací soud dále dodal, že žalobce je typickým „sudičem“, který již dlouhá
léta zatěžuje soudy množstvím žalob a převážně nereálnými skutkově
nepodloženými nároky, čímž zjevně zneužívá právo na soudní ochranu a jeho
postup lze v mnoha případech hodnotit jako příčící se dobrým mravům, zvláště
proto, že zneužívá stavu, kdy řízení o náhradu škody proti orgánům České
republiky je osvobozeno od soudních poplatků, náklady těchto řízení nesou
státní orgány, čímž dochází ke zbytečnému zatížení ostatních daňových
poplatníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém
zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 11. 5. 2016, č. j. 10 C 273/2015-21, doručeným žalobci dne 18. 5. 2016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v
předmětné věci zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal
řádné dovolání a to do 15 dnů, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem, nedostatek zastoupení však neodstranil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele
nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání
dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného
zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Ačkoliv dovolatel v rámci dovolání opětovně požádal o ustanovení zástupce, jeví
se jako nadbytečné, aby o ustanovení zástupce (nyní pro dovolací řízení)
opětovně rozhodoval soud prvního stupně, zvláště za situace, kdy soudy prvního
a druhého stupně žádost o ustanovení zástupce pro řízení již jednou zamítly, a
to pro nenaplnění předpokladů podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud za
přiměřeného užití usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,
uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz) sám posoudil
naplnění předpokladů podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání. V usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, velký senát
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedl, že:
1) Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. 2) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto
zástupce dovolateli sám ustanoví.
3) Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání
účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické
vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením
soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.). Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že žalobce řádně
neosvědčil naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle § 138
odst. 1 o. s. ř. Uvedené závěry soudů obou stupňů žalobce ani svými pozdějšími
podáními nezpochybnil. Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.