30 Cdo 3678/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky
Dopitové v exekuční věci oprávněné Credium, a. s., se sídlem v Praze 13,
Bucharova 2657/12, identifikační číslo osoby 25139886, zastoupené JUDr.
Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinné
DOPON, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, identifikační číslo
osoby 27962822, pro 591.340,15 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem
Mgr. Janem Krejstou, Exekutorský úřad Brno – město pod sp. zn. 159 EX 00282/13,
o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června
2013, č. j. 23 Co 241/2013-10, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2013, č. j. 23 Co
241/2013-10, a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty ze dne 29. dubna
2013, č. j. 159 EX 00282/13-006, se zrušuje a věc se vrací soudnímu exekutorovi
k dalšímu řízení.
Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 29. 4. 2013, č. j. 159 EX 00282/13-006, kterým soudní exekutor Mgr. Jan Krejsta zamítl
návrh, jímž se oprávněná domáhala nařízení exekuce k vymožení pohledávky podle
rozhodčího nálezu ze dne 18. 10. 2012, č. j. RN/BL/Pul/Bed/-DOPON/16113028-P. V
odůvodnění usnesení soudní exekutor uvedl, že exekuční soud neudělil
exekutorovi pověření k provedení exekuce, protože exekuční titul nebyl povinné
doručen v souladu se zákonem do datové schránky, tudíž je nevykonatelný. Městský soud v Praze uzavřel, že rozhodčí nález – přestože je opatřen doložkou
právní moci a vykonatelnosti – podkladem pro nařízení exekuce být nemůže, neboť
není vykonatelný. Protože zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), nestanoví jinak, užijí se
na doručování písemností v rozhodčím řízení přiměřeně ustanovení § 45 a
následující zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Jak vyplývá z ustanovení § 45 o. s. ř.,
občanský soudní řád stanoví závazné pořadí, v jakém má soud přistoupit k
doručování listin. Nedojde-li k doručení při jednání, je soud povinen doručit
účastníkovi písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky v
souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“). Pokud v daném případě
rozhodci nepostupovali při doručování rozhodčího nálezu podle ustanovení § 45
o. s. ř. a podle ustanovení § 18a zákona č. 300/2008 Sb. a nedoručili jej
povinné do její datové schránky, nelze jej považovat za řádně doručený, nemohl
nabýt právní moci a vykonatelnosti, a nelze podle něj vést exekuci na majetek
povinné. Oprávněná podala včas dovolání, kterým napadla usnesení odvolacího soudu v
plném rozsahu. Napadené usnesení považuje oprávněná za nesprávné, a to z
důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Oprávněná se neztotožňuje se závěrem obou soudů o tom, že rozhodci jsou
rovněž povinni, pokud nedojde k doručení při jednání, doručit písemnost
účastníkovi prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Podle § 30
zákona č. 216/1994 Sb. se ustanovení občanského soudního řádu na řízení před
rozhodci užijí přiměřeně, nikoliv tedy přímo a doslovně. To znamená, že
ustanovení občanského soudního řádu nelze užít mechanicky tam, kde strany,
rozhodci či zákon č. 216/1994 Sb. mlčí, nýbrž že při této aplikaci je nutné
zohlednit zásady, na nichž je rozhodčí řízení vystavěno. Z ustanovení § 18a
zákona č. 300/2008 Sb. vyplývá, že datové schránky jsou určeny primárně k tomu,
aby jejich prostřednictvím doručovaly dokumenty orgány veřejné moci právnickým
a fyzickým osobám a naopak k doručování dokumentů mezi orgány veřejné moci
navzájem. Rozhodce vykonávající působnost podle zákona č. 216/1994 Sb. je
zásadně podnikající fyzickou osobou, není subjektem, kterému se zřizuje datová
schránka automaticky, tj. nemá ex lege povinnost datovou schránku mít.
Bylo by
tedy proti logice věci, kdyby byl následně povinen v rámci rozhodčího řízení do
datové schránky doručovat ostatním subjektům. Dovolatelka požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a současně dle § 243d
písm. b) o. s. ř. změnil pokyn Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2013
tak, že vydá pověření o nařízení exekuce na majetek povinné dle předmětného
rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2
zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné, neboť otázkou doručování rozhodčího nálezu
prostřednictvím datové schránky podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném
od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2013 (na níž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu), se
dovolací soud dosud nezabýval; dovolání je proto přípustné a je i důvodné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že
rozhodčí nález byl vydán 18. 10. 2012 (rozhodčí řízení bylo zahájeno 1. 8.
2012), podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 31. 12.
2013.
Podle § 23 zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí řízení končí
a) právní mocí rozhodčího nálezu, nebo
b) doručením usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález;
usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález; je-li
žaloba podaná u stálého rozhodčího soudu vzata zpět ještě před ustavením senátu
nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení
předseda stálého rozhodčího soudu.
Podle § 30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na
řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud se již zabýval otázkou doručování rozhodčích nálezů podle
zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2012. V usnesení ze dne 26.
dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, publikovaném pod číslem 2/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že písemné vyhotovení
rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních
občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o.
s. ř.).
Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 282/2014
(na jehož odůvodnění se v podrobnostech odkazuje), jež se rovněž zabývá
doručováním rozhodčích nálezů podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do
31. 3. 2012, uzavřel, že rozhodce sice doručuje rozhodčí nález způsoby
uvedenými v § 45 o. s. ř. v tam stanoveném pořadí, k doručování prostřednictvím
veřejné datové sítě do datové schránky adresáta však může přistoupit jen tehdy,
pokud o to tento adresát požádal. Není-li takové žádosti, tento způsob doručení
se v rozhodčím řízení neuplatní.
Zákonem č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím
řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, byl mimo jiné novelizován § 23 zákona č. 216/1994 Sb. tak,
že na rozdíl od dřívější úpravy, dle níž rozhodčí řízení končí vydáním a)
rozhodčího nálezu…, podle nynější právní úpravy rozhodčí řízení končí a) právní
mocí rozhodčího nálezu…. Jak vyplývá z důvodové zprávy, toto řešení by mělo
umožnit stranám, aby si dohodly postup týkající se doručování rozhodčího nálezu
samostatnou dohodou podle § 19 a nemuselo být postupováno, v návaznosti na
judikaturu Nejvyššího soudu, striktně podle ustanovení § 45 a násl. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že je třeba zjistit, zda se účastníci dohodli na způsobu
doručování rozhodčího nálezu; nedošlo-li k dohodě, je třeba vycházet z
ustanovení občanského soudního řádu, jež se doručování písemností týkají.
Z podání oprávněné vyplývá, že se účastníci dohodli, že doručování písemností
se přiměřeně řídí ustanoveními o. s. ř. s výjimkou ustanovení týkajícího se
institutu úřední desky.
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datových schránek upravuje
zákon č. 300/2008 Sb., jenž umožňuje doručování dokumentů fyzických osob,
podnikajících fyzických osob a právnických osob (které nejsou orgánem veřejné
moci). Podle § 18a je však možné dodání dokumentů z datových schránek těchto
osob do jejich datových schránek jen v případě, že o to požádaly Ministerstvo
vnitra (§ 2 odst. 2, § 18a odst. 1).
Odvolací soud se však tím, zda povinná žádala o doručování do datové schránky,
nezabýval; jeho právní posouzení je proto neúplné a tudíž nesprávné.
Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. zrušit, neboť postup podle § 243d písm. b) o. s. ř. neshledal. Protože
důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudního
exekutora, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil
soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§ 243g odst. 1, § 226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud (popř. soudní exekutor)
rozhodne v novém rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu