U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 900.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 111/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, č. j. 13 Co 62/2011 - 76, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 7. 2010, č. j. 18 C 111/2010 - 40, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 900.000,- Kč, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudů v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 156/88.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje v otázce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené neprojednáním věci v přiměřené lhůtě jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011 Tento rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz., a v něm uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.
5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se ani po zvážení argumentace dovolatele odchylovat. Rovněž otázka, zda žalovanou uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, nečiní z rozhodnutí odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21.
9. 2011, sp. zn. I. ÚS 2364/11), od níž rovněž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. srpna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu