30 Cdo 3701/2020-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci
žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 1 222 922 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 26/2019,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020,
č. j. 16 Co 18/2020-56, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 12. 2019, č. j.
43 C 26/2019-46, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro
řízení, odmítnuta žaloba ze dne 11. 10. 2018, podaná k soudu dne 17. 10. 2018,
a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále
odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 9. 3. 2020
(č. l. 57) při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má
sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce zároveň požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních
poplatků. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne
3. 7. 2020, č. j. 43 C 26/2019-73, tak, že se žádost žalobce o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků
pro dovolací řízení zamítá, což následně potvrdil i soud odvolací usnesením ze
dne 24. 8. 2020, č. j. 16 Co 273/2020-80.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.
II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle
ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí
o. s. ř., a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto
dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství
jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl
již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu