30 Cdo 3716/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v
právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, o zaplacení nemajetkové újmy
ve výši 500.000,- Kč a náhrady škody ve výši 100.000,- Kč, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 60/2014, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2015, č. j. 11 Co 241/2015-49, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. a.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 21. května 2015, č. j. 17 C 60/2014-45, zamítl návrh žalobce na ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“)
usnesením ze dne 9. července 2015, č. j. 11 Co 241/2015-49, usnesení soudu
prvního stupně potvrdil.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce sám
dovolání a současně znovu požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven
advokát.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací
soud“) dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit. Nejvyšší soud v
usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená
rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na internetových
stránkách Nejvyššího soudu http:/nsoud. cz) vyložil a odůvodnil právní názor,
že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je na místě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud odvolací.
Soud prvního stupně žalobce sice nevyzval ke splnění podmínky povinného
zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. a., nicméně z rozhodovací činnosti je
Nejvyššímu soudu známo, že v identických sporech žalobce byl opakovaně ke
splnění této podmínky vyzýván a žalobci je známo, že v dovolacím řízení musí
být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014).
Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti, z nichž odvolací soud vycházel
při přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl
zamítnut návrh žalobce, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů, se (vycházeje z obsahu spisu) nijak nezměnily, přičemž žalobce ani v
podaném dovolání netvrdí nové okolnosti, které by mohly vést k úvaze o
relevantní změně poměrů na straně žalobce, dovolací soud dospěl k závěru, že v
daném případě nejsou splněny předpoklady k tomu, aby žalobci byl pro toto
dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení
dovolacího soudu a když žalobce neodstranil (jemu známý) nedostatek povinného
zastoupení, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2
o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f
odst. 3 věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2016
JUDr. Pavel
Vrcha
předseda senátu