30 Cdo 3766/2021-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) J. Š., narozené XY, bytem XY, b) J. S., narozené XY, bytem XY, c) P. Š., narozeného XY, bytem XY, d) P. Š., narozeného XY, bytem XY, e) J. P., narozeného XY, bytem XY, f) P. M., bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 1435/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 206/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020, č. j. 25 Co 191/2020-161, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 12 C 206/2016-132, zamítl žalobu, jíž se každý ze žalobců a), b), c) a d) domáhali zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím, žalobce e) částky 500 000 Kč s příslušenstvím a žalobce f) částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a současně žalobcům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II).
K odvolání účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu). Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobci domáhali náhrady škody způsobené jim v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 132/92 (dále jen „posuzované řízení“). Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že okresní soud v posuzovaném řízení nikdy nerozhodl o návrhu žalobců na vydání předběžného opatření ze dne 11. 5. 1994.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby na třech samostatných závěrech, a to za prvé na promlčení žalovaného nároku, za druhé na neexistenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) a za třetí na nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Žalobci dovoláním nenapadají ani jinak nezpochybňují třetí uvedený závěr odvolacího soudu (o nedostatku příčinné souvislosti), což činí jejich dovolací námitky ve vztahu k dalším důvodům pro zamítnutí žaloby nepřípustnými ve smyslu § 237 o. s. ř.
Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na více důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby (zde, promlčení, neexistence odpovědnostního titulu a neexistence příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou), pak nepodaří-li se dovolateli zpochybnit byť i jen jediný závěr, tak napadené rozhodnutí obstálo jako správné a Nejvyšší soud se již nezabývá přípustností a důvodností dalších námitek dovolatele, neboť ani jejich odlišné vyřešení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Vít Bičák předseda senátu