30 Cdo 3813/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci
žalobkyně JUDr. M. R., zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem
v Brně, Masná č. 20, proti žalované Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, IČO:
00159816, se sídlem v Brně, Pekařská č. 53, za účasti vedlejšího účastníka na
straně žalované Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group, IČO:
47116617, se sídlem v Praze 1, Templová 747, o ochranu osobnosti, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 23/2009, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. května 2010, č.j. 1 Co 2/2010-81,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. září 2009, č.j. 24 C 23/2009-37,
zamítl žalobu na zaplacení částky 50.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy
v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku a rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. května 2010, č.j. 1 Co 2/2010-81,
rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu
(dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 21. července 2010
dovolání. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno
dne 5. května 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu
účinného od. 1. července 2009.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle § 237
odst. 1 o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech
100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím
rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku
50.000,- Kč. Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než dovolání odmítnout jako
nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož
zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobkyně s
ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu