30 Cdo 3857/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci
žalobce Ing. J. V., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky
117.031,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 196/2012, o
dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2014, č.
j. 72 Co 244/2014 – 115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedený, usnesením potvrdil usnesení soudu
prvního stupně ze dne 28. 3. 2014, č. j. 22 C 196/2012 – 107, jímž byl zamítnut
návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Odvolací soud uvedl, že žalobce v prohlášení o osobních, finančních a
majetkových poměrech uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 14.654,- Kč
měsíčně a příspěvek na mobilitu ve výši 400,- Kč měsíčně. Starobní důchod
žalobcovy manželky činí 13.977,- Kč měsíčně. Za své pravidelné výdaje označil
náklady na pohonné hmoty a údržbu automobilu, výdaje na léky a náklady na
bydlení. Své tvrzení doložil oznámením České správy sociálního zabezpečení o
výši svého starobního důchodu, k ostatním jím tvrzeným skutečnostem však žádné
doklady nepředložil. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že žalobce své majetkové poměry řádně neprokázal. Rovněž se odvolací
soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že i z tvrzených majetkových
poměrů žalobce vyplývá, že mu umožňují zaplatit jednorázový výdaj za sepsání
dovolání advokátem, aniž by tím ohrozil zajištění svých základních životních
potřeb. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž zopakoval tvrzení o
svých majetkových a finančních poměrech. Uvedl, že v prohlášení všechny údaje
vyplnil pravdivě, prohlášení doplnil o přílohu, v níž jednotlivé položky
rozepsal, a některé z dokladů nepřiložil, neboť si je neuschoval. Dovolatel
žádá, aby Nejvyšší soud přehodnotil napadené rozhodnutí, přičemž jako důvody
dovolání uvádí důvody, které zapříčinily jeho majetkovou situaci. Dovolatel
dále uvádí, že z uvedených důkazů vyplývá, že splnil všechny podmínky pro
bezplatné zastoupení před Nejvyšším soudem, tj. sociální podmínky, nemajetnost
a nepříznivý zdravotní stav, přičemž v těchto nepříznivých podmínky se ocitl
bez vlastního zavinění. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz
čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o. s. ř.). Dovolatel sice není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické
vzdělání (srov. § 241 odst. 1 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž
dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek
podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání
rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího
přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení
zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného
zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti
sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o
tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97). Dovolací soud však dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl, neboť trpí
vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nutno upozornit, že § 43
o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§ 243b o. s. ř.). Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.: „V dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá.“
Dle ustanovení § 237 o. s. ř.: „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.: „Dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Dovolatel v dovolání nikterak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Soudy obou stupňů
postavily svá rozhodnutí na závěru, že dovolatel dostatečně neprokázal své
majetkové a finanční poměry. Dovolatel k tomuto závěru v dovolání pouze uvedl,
že prohlášení o osobních, finančních a majetkových poměrech vyplnil pravdivě a
některé doklady nepředložil, neboť je neuschoval. Z tohoto tvrzení nelze
dovodit, v čem dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím
soudem, respektive z jakého důvodu dovolání podává. Za této situace dovolacímu
soudu nezbylo, než dovolání odmítnout, jak bylo uvedeno výše.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu