30 Cdo 3858/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Markem Bilejem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Ing. R. O., se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 21/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2015, č. j. 55 Co 189/2015-76, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“), rozhodující asistentkou soudce, usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. 11 C 21/2014-63, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. června 2015, č. j. 55 Co 189/2015-76, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které bylo dne 27. července 2015 doplněno podáním jejího právního zástupce. Nejvyšší soud však podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl. Dovoláním vymezená otázka, zda o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení je v řízení před soudem prvního stupně oprávněn rozhodovat asistent (asistentka) soudce, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3001/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2015, sp. zn. 30 Cdo 1933/2015).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu