30 Cdo 3859/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,
ve věci žalobkyň: a) D. K., b) L. N., c) JUDr. L. S., zastoupených JUDr. Jiřím
Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, proti žalované České
republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, 128 10,
Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 15,330.000,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu v Praze 2 pod sp. zn. 42 C 9/2008, o dovolání žalobkyň a), b)
a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č. j. 17 Co
480/2011-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (podle ust. § 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobkyně se žalobou domáhaly, aby jim žalovaná poskytla peněžité
zadostiučinění ve výši 15.330.000,- Kč za újmu způsobenou nesprávným úředním
postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 138/95,
které bylo zahájeno dne 5. 6. 1995. Městský soud v Praze, jakožto soud
odvolací, rozhodl tak, že výrokem I. rozsudku ze dne 23. 4. 2013, č. j. 17 Co
480/2011-179, zrušil vyhovující výrok I. soudu prvního stupně o věci samé
ohledně částky 72.375,- Kč pro každou z žalobkyň a v tomto rozsahu řízení
zastavil. Ve výroku II. rozsudku Městský soud v Praze změnil zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit
žalobkyni a) 211.861,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, a co do částky
9,985.764,- Kč výrok II. potvrdil. Ve výroku III. rozsudku Městský soud v Praze
změnil zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně jen tak, že žalovaná
je povinna zaplatit žalobkyni b) 184.008,- Kč do 15 dnů od právní moci
rozsudku, a co do částky 2,273.617,- Kč výrok III. potvrdil. Ve výroku IV. rozsudku Městský soud v Praze změnil zamítavý výrok IV. rozsudku soudu prvního
stupně jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) 156.155,- Kč do 15
dnů od právní moci rozsudku, a co do částky 2,301.470,- Kč výrok IV. potvrdil. Výrokem V. rozsudku Městský soud v Praze rozhodl o náhradě nákladů řízení tak,
že uložil žalované, aby žalobkyním zaplatila na náhradě nákladů řízení před
soudy všech stupňů 148.957,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta. Dovolatelky podaly dovolání pouze do výroku V. napadeného rozsudku, přičemž
namítaly, že soud nesprávně snížil náhradu nákladu o 50 %, když aplikoval ust. § 150 o. s. ř., aniž by byly splněny zákonné podmínky. Dovolatelky se tedy
domáhají, aby dovolací soud výrok V. napadeného rozsudku změnil tak, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů před soudy všech
stupňů 297.914,- Kč. Dovolací soud dovolání odmítl, neboť jej shledal subjektivně nepřípustným. Jak
vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, např. z usnesení ze dne 30. 10. 1997,
sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, oprávnění podat dovolaní (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v
jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je
odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší. Dovolací soud poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud svým nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušil Vyhlášku Ministerstva spravedlnosti ze
dne 18. prosince 2000, č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše
odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek. Rovněž dovolací soud odkazuje na závěry
vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn.
30 Cdo
3378/2013, ve kterém Nejvyšší soud posuzoval otázku výše náhrady nákladů řízení
v případech, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu
způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci. Dovolací soud dospěl k závěru, že
odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové
újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy tarifní hodnoty 50.000,- Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by dovolací soud odstranil dovoláním
napadený nákladový výrok V. rozsudku, odvolací soud by rozhodoval o náhradě
nákladů řízení způsobem výše naznačeným. Při zohlednění judikatorních dopadů
pro výpočet podle vyhlášky č.177/1996 Sb. by nový výpočet pro dovolatelky
nedosáhl výše náhrady nákladů řízení, která byla dovolatelkám přiznána ve
výroku V. napadeného rozsudku. Zrušením napadeného výroku V. by nemohla být
odstraněna jakákoliv újma na straně dovolatelek, a dovolání je tedy subjektivně
nepřípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.