30 Cdo 3880/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 14 000 000 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 47/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 53 Co 48/2015-26, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 14 000 000 Kč, která představuje náhradu nemateriální újmy ve výši 12 000 000 Kč a materiální újmy ve výši 2 000 000 Kč. Nemateriální újmy se žalobce domáhá pro úmyslné nezabránění trestné činnosti a poškozování majetku žalobce ve vazbě na protiprávní postup ve stavebním řízení zřejmě vedeném Stavebním úřadem v Čáslavi s tím, že pokud jde o nemateriální újmu, byla tato částka určena žalobcem dle vlastní úvahy, jak uvádí s ohledem na aroganci státní moci, kdy není zajištěna ochrana majetku žalobce, práva a osobní cti. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil své podání, neboť bylo nesrozumitelné, neurčité a neúplné a postrádalo náležitosti požadované v § 79 o. s. ř. Žalobce ani svým dalším podáním neodstranil základní nedostatky svého prvotního podání a pro případ, že bude soud prvního stupně s vyhotoveným doplněním nespokojený, požádal o ustanovení advokáta.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. 14 C 47/2013-15, rozhodl, že se žalobci zástupce pro řízení neustanovuje (výrok I), podání žalobce odmítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci nejsou dány předpoklady pro ustanovení zástupce žalobci, jelikož to není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Žalobci je zřejmé, čeho chce žalobou dosáhnout, přičemž k vylíčení (skutkových) důvodů nepotřebuje právní zastoupení, postačilo by splnit pokyny soudu obsažené ve vytýkacím usnesení. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobci právo na ustanovení zástupce nesvědčí, načež žalobu v uplatněném znění po právu odmítl, protože nedostatek rozhodujících skutečností neumožňoval pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, osvobození od soudních poplatků a navrhl odklad dle § 243 o. s. ř. Žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků byly pravomocně zamítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 14 C 47/2013-72, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, č. j. 53 Co 479/2016-77. Usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. 14 C 47/2013-79, doručeným žalobci dne 16. 5. 2017, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 30 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 53 Co 48/2015-26, s tím, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. V situaci, kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, včetně obligatorního zastoupení advokátem (§ 241 o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. září 2017
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu