30 Cdo 3987/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou L. M., zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města K., dcery matky R. M., zastoupené advokátkou, a otce T. M., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 389/2003,
o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j.
30 Co 668/2007 - 118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 42 P 389/2003 - 55, rozhodl, že počínaje dnem 1. 11. 2006 se otci zvyšuje vyživovací povinnost k nezletilé z částky 1.400,- Kč měsíčně na částku 2.800,- Kč měsíčně, že dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2006 do 30. 9. 2007 v celkové výši 15.400,- Kč je otec oprávněn splácet spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku k rukám matky nezletilé ve splátkách po 700,- Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, čímž
se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2003, č.j. Nc 193/2003
- 14, ve výroku o výživném pro nezletilou pro dobu po rozvodu; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání otce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2008, č. j.
30 Co 668/2007 - 118, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném změnil tak, že dluh na výživném za dobu od 1. 11. 2006 do 31. 3. 2008 ve výši 23.800,- Kč je otec oprávněn platit spolu s běžným výživným k rukám matky nezletilé v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč, počínaje měsícem následujícím po doručení tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dne 27. 6. 2008 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného
v § 241a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který neprovedl důkazy potřebné pro zjištění výše jeho příjmu, resp. důkaz zprávou o jeho příjmech zamítl. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho rozhodnutí vychází z předpokladu,
že otec „bude pravděpodobně v budoucnu“, v souvislosti se změnou zaměstnání, dosahovat vyšších příjmů; takový názor považuje za nepřípustný, když soud měl vycházet z jeho skutečných současných příjmů a zohlednit taktéž jeho pravidelné výdaje. Za nesprávný považuje i výrok o náhradě nákladů řízení, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit matce náklady řízení před soudy obou stupňů. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Matka ve svém stručném vyjádření k dovolání otce poukázala na to, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně změněn a částečně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilou.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 o. s. ř., jak se otec mylně domnívá, není v posuzovaném případě dána, a to již proto,
že otec dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo, a náklady matky na sepis vyjádření k dovolání advokátem nelze považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva, když dovolání je v dané věci ze zákona nepřípustné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu