30 Cdo 4013/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. P., proti žalovanému Mgr. K. B., zastoupenému JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 7/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. června 2011, č.j. 1 Co 118/2011-44, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. srpna 2011, č.j. 1 Co 118/2011-55, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. března 2011, č.j. 24 C 7/2011-25, výrokem I. zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce, výrokem II. odmítl žalobu a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. června 2011, č.j. 1 Co 118/2011-44, ve znění usnesení ze dne 11. srpna 2011, č.j. 1 Co 118/2011-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dne 1. srpna 2011 uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně vlastnoručně sepsaným dovoláním. Se současným přihlédnutím k úpravě, kterou přináší ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř., se Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) v daném případě nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř. V souzené věci dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. V tomto případě nejde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 o.s.ř., neboť jde o usnesení výlučně procesního charakteru. Současně nejsou naplněny ani předpoklady přípustnosti dovolání vyplývající z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2011