30 Cdo 4060/2019-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem
Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované
České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 30/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 58 Co 340/2019-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 30 Cdo 4060/2019-44, žalobce
vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a zároveň jej poučil,
že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude
zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval neurčitou námitkou podjatosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.
II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost
zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č.
549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o
důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil. Není přiléhavý názor
žalobce, že dovolací řízení není předmětem soudního poplatku. Rozhodnutí
Ústavního soudu, na něž žalobce obecně odkazuje, se týkalo výhradně soudního
poplatku z odvolání, nikoliv dovolání (k tomu srov. např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o
soudních poplatcích zastavil.
K námitce podjatosti Nejvyšší soud nepřihlížel ve smyslu § 43 odst. 2, věta
druhá o. s. ř. neboť ani přes výzvu soudu žalobce neupřesnil, proti kterému
konkrétnímu soudci své výhrady směřuje. Dlužno dodat, že ve smyslu § 14 a násl.
o. s. ř. se lze prostřednictvím námitky podjatosti domáhat toliko vyloučení
soudce, nikoliv „soudu“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu