30 Cdo 4086/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci
péče o nezletilé děti, M. S., N. S. a A. S., všichni bytem u matky,
zastoupených Magistrátem města České Budějovice jako kolizním opatrovníkem,
děti matky Ing. L. S., zastoupené JUDr. Milošem Ondruškou, Praha 8, Ústavní
92/9 jako obecným zmocněncem a otce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Jaromírem
Adamcem, advokátem se sídlem Kapitána Stránského 996/2, Praha 9 – Černý Most, o
návrhu otce na snížení výživného, vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích, pod sp.zn. 24 P 68/2009, o dovolání otce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011 – 285,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 30. 9. 2010, č.j. 24 P 68/2009-218, změnil rozsudek Okresního soudu v
Českých Budějovicích, č.j. 25 Nc 566/2007-26, ze dne 28. 11. 2007 tak, že
snížil vyživovací povinnost otce na nezletilé s tím, že otec je povinen
přispívat na výživu na dobu od 1. 4. 2009 do 31. 7. 2009 a od 1. 8. 2009 do
30.9. 2009 na nezletilého M. částkou 1.000,- Kč měsíčně, na nezletilou N.
částkou 700,- Kč měsíčně a na nezletilou A. částkou 700,- Kč měsíčně a od 1.
10. 2009 je otec povinen přispívat na nezletilého M. částkou 1.500,- Kč
měsíčně, na nezletilou N. částkou 1000,- Kč měsíčně a na nezletilou A. částkou
1.000,- Kč měsíčně, splatných vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám
matky (výrok I). Soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání otce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“)
usnesením ze dne ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011 – 285, zrušil
rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Současně odvolací soud
rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že otec dne 10. 11. 2010 vzal návrh
na snížení výživného v plném rozsahu zpět a protože Magistrát města České
Budějovice vyslovil se zpětvzetím návrhu souhlas a matka se v sedmidenní lhůtě
nevyjádřila, měl odvolací soud za to, že se zpětvzetím návrhu souhlasila.
Odvolací soud proto zrušil rozsudek prvního stupně a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal otec dne 13. 5. 2011 dovolání (dále též
„dovolatel“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího
soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. V dovolání uvedl, že podáním ze dne 10.11.2011 vzal
návrh na snížení výživného zpět a to s odůvodněním „že se Okresní a Krajský
soud v Českých Budějovicích nezabývali všemi návrhy žalobce a neprozkoumali
důkazně doloženou skutkovou podstatu“. Nesprávnost usnesení odvolacího soudu
spatřuje v tom, že věc u soudu prvního stupně projednávala a rozhodovala
vyloučená soudkyně (§ 14 odst. 1 o.s.ř.) a že odvolací soud, jako soud
nadřízený, nesprávně rozhodl o otcem uplatněné námitce podjatosti vůči soudkyni
soudu prvního stupně. V dovolání dále podrobně rozvíjí důvody, pro něž považuje
soudkyni soudu prvního stupně za podjatou. K prokázání důvodu dovolání navrhl
vyslechnout v dovolacím řízení rodiče nezletilých dětí a jejich kolizního
opatrovníka, jakož i výslechem soudkyně, která věc u soudu prvního stupně
projednávala a rozhodla. Odvolacímu soudu dále vytýká, že zrušením rozsudku
soudu prvního stupně a zastavením řízení navodil právní stav, který zde byl
před zrušeným rozhodnutím, tedy že výživné nebylo sníženo. To je dle dovolatele
v příkrém rozporu s ustanovením § 85 odst. 2 a § 96 odst.1 zákona o rodině,
neboť k snížení výživného jsou splněny všechny zákonné podmínky. Navrhl proto,
aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) v dovolacím řízení postupoval a
o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o.s.ř.“) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání žalovaných proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byla
rozhodnutí soudu prvního stupně zrušena a řízení zastaveno, je – bez dalšího –
přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož podmínku,
aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k
závěru, že má po právní stránce zásadní význam, má Nejvyšší soud za obsolentní
z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní
řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904; není však důvodné. Podle ustanovení § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího
řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu
zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to
neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl
oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odstavec 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí,
odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po
právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odstavec 2).
Ustanovení
odstavce 2 neplatí, jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství
nebo určení, zda tu manželství je či není, anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení,
neplatnost nebo neexistenci partnerství (odstavec 3). V přezkoumávané věci se jedná o řízení o (snížení) výživné(ho), tedy o řízení,
které je možné zahájit i bez návrhu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). V přezkoumávané
věci však bylo řízení zahájeno nikoliv z úřední povinnosti soudu, ale na
základě návrhu otce ze dne 16.6.2009. Zpětvzetí návrhu se řídí ustanovením § 96 o.s.ř. ve sporném i v nesporném
řízení a v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Došlo-li ke
zpětvzetí návrhu za odvolacího řízení, tedy v době ode dne podání odvolání do
vyhlášení (vydání) rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, postupuje se
podle § 222a (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II
Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 630). Z obsahu spisu se přitom podává, že matka ani kolizní opatrovník nezletilých
dětí se zpětvzetím návrhu otce na snížení výživného nevyjádřili nesouhlas,
ačkoliv byli vyzváni soudem prvního stupně, aby se ve lhůtě 7 dnů ke zpětvzetí
návrhu otcem vyjádřili. Sám dovolatel potvrzuje, že návrh na snížení výživného
vzal zpět a že právě k tomuto úkonu otce bylo řízení zastaveno a rozsudek soudu
prvního stupně zrušen podle § 222a o.s.ř. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. a) o.s.ř. spatřuje dovolatel v tom,
že ve věci u soudu prvního stupně rozhodovala vyloučená soudkyně (§ 14 odst. 1,
§ 242 odst. 3 o.s.ř.), resp. v tom, že odvolací soud v odvolacím řízení
nezjednal nápravu a příslušnou soudkyni z projednávání a rozhodnutí věci
nevyloučil. O námitce podjatosti bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 18.4.2011, č.j. 6 Nc 647/2011-308 tak, že námitka
podjatosti nebyla shledána důvodnou. Je třeba přitom zdůraznit, že Krajský soud
v Českých Budějovicích rozhodoval nikoliv jako soud odvolací, ale jako soud
hierarchicky nadřízený soudu prvního stupně a to v řízení, v němž se otec
domáhá obnovy řízení o návrhu otce na obnovu řízení o úpravu poměrů pro dobu
před i po rozvodu manželství. Námitka podjatosti soudce je jedním z právních prostředků, prostřednictvím
kterého lze dosáhnout vyloučení podjatého soudce (přísedícího) z projednávání a
rozhodování věci. Není ovšem prostředkem jediným. Otázka, zda je soudce
(přísedící) vyloučen, se totiž řeší konečným způsobem při rozhodování o
opravném prostředku (o odvolání, dovolání nebo žalobě pro zmatečnost)
směřujícím proti rozhodnutí, které soudce (přísedící) vydal. Prostřednictvím
námitky podjatosti může být soudce (přísedící) z projednávání a rozhodování
věci vyloučen jen tehdy, zjistí-li se již v průběhu řízení před soudem určitého
stupně (tedy dříve než u něho věc byla skončena), že soudce (přísedící) věc
projednávající není nepodjatý (že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti),
kdy je třeba přistoupit k jeho vyloučení ihned, neboť není procesně ekonomické,
aby se na řízení dále účastnil a aby přijal (vydal) ve věci rozhodnutí.
Posouzení, zda ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v opravných řízeních soudu
- jak vyplývá z ustanovení § 16b o.s.ř. - přitom nebrání ani to, že před
vydáním napadeného rozhodnutí byla uplatněna námitka podjatosti, jakož ani to,
zda, popř. jak o ní bylo nadřízeným soudem ve smyslu ustanovení § 16 o.s.ř. rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009, sp.zn. 21 Cdo
3483/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 66,
ročník 2010). Dovolací soud dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu – jímž bylo řízení
o návrhu otce na snížení výživného zastaveno - vytýkanou vadou řízení netrpí. Námitka, že odvolací soud v usnesení ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011
– 285, nesprávně rozhodl o tom, že soudkyně soudu prvního stupně není
vyloučená, nemůže být důvodná, protože odvolací soud nepřezkoumával rozsudek
soudu prvního stupně věcně (a z důvodů, které by na věcnou správnost mohly mít
vliv, jako je např. skutečnost, zda rozhodoval ve věci vyloučený soudce), ale
toliko z hlediska procesního, tj. zda jsou splněny podmínky uvedené v § 222a
o.s.ř. Tyto podmínky – souhlas ostatních účastníků řízení se zpětvzetí návrhu –
má za splněné i dovolací soud. Zpětvzetím návrhu na snížení výživného dal otec
soudu i ostatním účastníkům právně předvídaným způsobem (§ 96 odst. 1 o.s.ř.)
najevo, že na věcném (meritorním) projednání věci již netrvá. Pak bylo ovšem
nadbytečné pro odvolací soud se zabývat zjištěním, zda rozsudek soudu prvního
stupně vyhlásil vyloučený soudce či nikoliv. V důsledku zpětvzetí návrhu na
zahájení řízení pak došlo k odklizení věcného rozhodnutí soudu prvního stupně,
byť s jinými procesními důsledky, než které otec zřejmě sledoval. Zamýšlel-li otec zpětvzetím návrhu na snížení výživného dosáhnout pokračování v
řízení – jak se může jevit z otcem psaného dovolání – pak případný omyl
účastníka o procesních důsledcích úkonu který učinil, nemá vliv na jeho
účinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003, sp. zn. 29 Odo
649/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11,
ročník 2006). Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) - proto
dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6
o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel nemá na
náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu