30 Cdo 4147/2016-968
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se
sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající
Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2,
Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce RASTRA
AG-CZ, a. s., v konkurzu, IČO 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo
náměstí 1484, o náhradu škody ve výši 160 580 245 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 12/2013, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, č. j. 21 Co 417/2015-741,
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 21 Co 417/2015-741,
nepřipustil zastoupení žalobce zmocněncem J. S., z důvodu, že podle ustanovení
§ 27 odst. 2 občanského soudního řádu tento zmocněnec zřejmě není způsobilý k
řádnému zastupování i proto, že vystupuje v různých věcech opětovně.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce podání výslovně označené
jako dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání je podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným
prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští.
Rozhodl-li Městský soud v Praze o tom, že se nepřipouští zastoupení žalobce
zmocněncem J. S., není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu;
vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež
by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Přípustnost dovolání nezakládá
v těchto případech ani ustanovení § 237 o. s. ř., ani ustanovení § 238a o. s.
ř.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení Městského soudu v
Praze o tom, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12.
2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním
stupni nelze úspěšně napadnout dovoláním. Občanský soudní řád proto také
neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému
rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti usnesení
Městského soudu v Praze vydanému v prvním stupni, které touto vadou trpí, ve
smyslu ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod
číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu