30 Cdo 418/2023-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. Ch., bytem v XY, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 807/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 36 Co 394/2022-51, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 8. 2022, č. j. 32 Nc 807/2022-33, návrh žalobce ze dne 8. 2. 2022, doručený soudu datovou schránkou s ID zprávy: XY dne 20. 6. 2022, a návrh žalobce ze dne 8. 2. 2022, doručený soudu datovou schránkou s ID zprávy: XY dne 20. 6. 2022, odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 36 Co 394/2022-51, odvolání žalobce odmítl (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 60, resp. č. l. 64), které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle § 238 odst. 1 písm. e) o.
s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle § 218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle § 218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle § 211 o. s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3167/2015).
V předmětné věci proto dovolání není přípustné, neboť odvolací soud napadeným usnesením odvolání žalobce odmítl pro opožděnost. Proti odmítnutí odvolání se měl žalobce namísto podání dovolání bránit žalobou pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2158/2015).
Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2023
JUDr. Pavel Simon předseda senátu