USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem
Ištvánkem ve věci žalobkyně O. V., identifikační číslo osoby XY, se sídlem v
XY, zastoupené JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na
Laurové 2519/3, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy,
identifikační číslo osoby 66003008, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka
Svobody 1222/12, o náhradu škody ve výši 6 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 180/2008, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co
27/2018-254, t a k t o:
I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70
Co 27/2018-254, se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, č. j. 23 C 180/2008-227,
rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 619 000 Kč se
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 22. 9. 2017 do zaplacení, to vše
do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že
se zamítá žaloba ve výši 661 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05
% od 22. 9. 2017 do zaplacení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), že
žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně 80 %
nákladů řízení, tj. 232 819 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok
III. rozsudku soudu prvního stupně), že žalovaná je povinna uhradit na účet
státu 90 % nákladů řízení, tj. 82 975 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci
rozsudku (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně) a že žalobkyně je povinna
uhradit na účet státu 10 % nákladů řízení ve výši 9 219 Kč, to vše do 15 dnů od
právní moci rozsudku (výrok V. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70
Co 27/2018-254, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím
výroku I. tak, že se žaloba ohledně částky 5 619 000 Kč s příslušenstvím
zamítá; ve výrocích o nákladech státu IV. a V. se rozsudek mění tak, že se
České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I. rozsudku odvolacího
soudu), a žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku
zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 3
000 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II. rozsudku
odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala
náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku toho, že správní orgán dne 5.
6. 2000 vydal správní rozhodnutí č. j. 400/00, jímž zařadil do pasportu
místních komunikací i ulici XY, která byla umístěna na částech pozemku parcelní
číslo XY a XY v katastrálním území XY a tvořila přístup a příjezd ze silnice
II/603 (stará Benešovská) k prodejně žalobkyně, ačkoliv pro takový postup
nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Založil tak režim jejich veřejného
užívání a zapříčinil vznik problémů, které následně eskalovaly v zamezení a
omezování přístupu k prodejně žalobkyně ze strany vlastnice výše zmíněných
pozemků (parcelní číslo XY a XY v katastrálním území XY), společnosti MOLINO s.
r. o. Žalobkyně tak po určitou dobu nemohla realizovat svou podnikatelskou
činnost a v této je do současnosti omezována.
Žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání, k němuž se
žalovaná vyjádřila. Dovolací soud v dovolacím řízení postupoval podle občanského soudního řádu
[rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 29. 9. 2017)
se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony], přičemž dovolání odmítl pro vady. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze
podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které
neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v
průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z
dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí
odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má
být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého
(svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část
občanskoprávní a obchodní). Uvedeným požadavkům dovolání nevyhovuje, když dovolatel v této věci neuvedl ani
citaci § 237 o. s. ř. (což je samo o sobě nedostatečné), natož aby vyjádřil, v
čem přípustnost dovolání spatřuje. Ústavní soud se uceleně vyjádřil k požadavku na dovolání spočívajícím v uvedení
toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ve
stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.). Plénum Ústavního soudu je mimo jiné toho názoru, že § 241a odst.
2 občanského
soudního řádu stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah
podaného dovolání. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v
případě, že dovolatelé tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu
podané dovolání odmítne. Tento závěr platil od počátku přijetí účinné právní
úpravy a platí tím spíše nyní, kdy Nejvyšší soud v nespočtu rozhodnutí na
povinnosti dovolatelů upozorňoval. Dovolací soud vzhledem k výše uvedenému dovolání směřující proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-254, posoudil
jako vadné a odmítl jej.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal
žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení
vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo
sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem),
přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu
hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s
čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č.
254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu