30 Cdo 4253/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 88/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, č. j. 11 Co 115/2016-20, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2015, č. j. 28 C 88/2015-15, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně týkajících se majetkových a sociálních poměrů žalobce a doplnil, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce vede velké množství sporů proti téže žalované o náhradu škody, přičemž toto jednání lze označit jako obstrukční a sudičské.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2017, č. j. 28 C 88/2015-28, byla žádost žalobce zamítnuta. O odvolání podaném proti tomuto usnesení odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 11 Co 93/2017-34, tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Následně byl žalobce soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 1. 6. 2017, č. j. 28 C 88/2015-35, k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o.
s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu